Souznění, vzpomínky, poskládání duše: HUDBA 2016

30. prosince 2016 v 13:11 | Eli |  HUDBA
Říká se, že když člověk sdílí s jinými svou oblíbenou hudbu, dává jim tím nahlédnout do své duše. Můžete si tento článek vyložit takto poeticky, anebo jako prostou hudební inspiraci. Ačkoliv jsem toho letos naposlouchala opravdu hodně (zalíbila se mi třeba současná islandská tvorba), v tomto článku s vámi budu sdílet jen to mému srdci nejbližší (a budou i fotky z koncertu). V případě názvů písní vás k hudbě přenese klik na samotný název písně, u alb a interpretů si poslechnete můj výběr po kliknutí na šedé odkazy. Přeji příjemný poslech!



Dva britští interpreti, které mám už delší dobu ze všech nejradši. Oba si píší z velké části sami, oba hrají na klavír, a oba jsou velmi zajímaví. Tom je neodolatelný kluk z plakátu, který má ale přidanou hodnotu; silný hlas a talent na příjemné texty o lásce a pocitech. Ty jeho cajdáky pro mě i po těch třech letech, co ho poslouchám, mají kouzlo. Marinka je mou láskou o něco déle, a získala si mě schopností vytvořit hodně na minimálním prostoru a nepocukrovanými texty, které umí přesně zasáhnout cíl.

Tito dva interpreti jsou pro mě letos důležití ještě z jednoho důvodu. Oba jsem je letos slyšela naživo.

O Marinině koncertě jsem psala v březnu, tak se nechci opakovat. Jen (s těžkým srdcem!) vybírám z každého jejího alba svou oblíbenou píseň. Z Family Jewels je to asi Obsessions, z Electra Heart vybírám Teen Idle, z nejnovějšího Froot jednoznačně Savages.

Na Tomově koncertě jsem byla v listopadu, a bylo to už podruhé (poprvé jsem ho viděla z první řady v Lucerně v roce 2013, kdy o něm ještě až tak moc lidí nevědělo), takže můžu srovnat, jak se vyvinul. Býval to kluk, který každých pár kroků zakopnul. Který si během koncertu pětkrát vylil whisky, protože neustále třeštil. I když měl na sobě drahou košili, tak se vyblbnul na podiu opravdu slušně, jako malé děcko. Mělo to ale takový introvertní podtón. Jakoby ho někdo posadil za klavír, aby se vyjádřil, ale po vystoupení, se sám stáhnul do své ulity a nechtěl nikoho ani vidět (ale i přes to jsem si na něj sáhla a mám od něj podepsané jeho první album, chocho). Letos v listopadu přišel na podium někdo úplně jiný. Někdo, kdo už nezakopával a nic nevylil. Ke drahé košili se přidalo ještě luxusní sako (které na sobě mimochodem měl po celou dobu koncertu, nač frajeřit) a neskutečná dávka charismatu. Nakolik mu pomohl tým poradců (Tom, don't be an arrogant prick), to je mi jedno. Něčím to dokonce působilo opravdověji. Do hudby i kontaktu s publikem dal opravdu všechno, jakoby ho od minula někdo z ulity vysvobodil. Užíval si to nejen on, ale i já. A i když to může znít zvláštně, něco ze mě tam v té hale po koncertě zůstalo. Když hrál, připadala jsem si najednou celá. Nic mi nechybělo. Hořký pocit je ve mně doteď nejen proto, že koncert skončil, ale i proto, že se bojím, že se taková atmosféra nebude nikdy opakovat. Byl to opravdu nezapomenutelný koncert. A to jsem byla na hromadě koncertů, takže vím, co říkám. Není to klasické klišé, které se tak po koncertech opakuje. Byla spousta skvělých koncertů, ale tento mě možná trochu pozměnil.
O svých oblíbených Tomových písních z prvního alba jsem do této rubriky už psala. Z nového alba Wrong Crowd mám nejradši asi dílka Magnetized a Sparrow. A vánoční album. Je na Spotify a iTunes a je mezisváteční období, takže si ho ještě můžete poslechnout bez výčitek!

 

SVÁTEČNÍ ZÁPISEK

27. prosince 2016 v 1:03 | Eli |  DIÁŘ
Vítám příchozí v posledním diářovém zápisku roku 2016 (nebuďme naivní, že ).

Ani jsem nestihla v přehršli povinností zaznamenat moment, ve kterém jsem ledovou sangrii, dýňové latté a vodní meloun vyměnila za svařené víno, zázvorový čaj a mandarinky. Změna to byla adekvátní, vzhledem k počasí. Je tak surovo, že se bojím, že budu mít na kabátě jinovatku, a že budu mít ledovou duši. Později zmíněné mi dělá starost menší, protože vnitřní mráz je základem pro můj zlý humor. Kolika nevyslovitelným vtípečkům se v duchu směji! Před mrazivou chorobou mě ale důsledně chrání milovaný šál s orientálním vzorkem, kterému mé okolí přezdívá "deka." Je obří a mohu ho použít i jako přikrývku. Anebo bunkr. Člověk nikdy neví, kdy se bude potřebovat před něčím (nebo někým) schovat.


Před svátky jsem stihla splnit více než polovinu předmětů, a tak jsem si dovolila důkladný odpočinek. Slovo "důkladný" mi přijde adekvátní, pokud popisuji válení se v posteli a čtení delší než půl dne. Zbytek Vánoc jsem se činila u pohádek a maminčina vynikajícího štrůdlu. A fotila kočky, a vůbec všechno, co se kolem mě dělo. Věřím, že mě z takových činností vyléčí učení na 3 zbývající zkoušky a překládání. Hned ráno začnu. Ale uvidíme, jak to půjde. Jinovatka na okně, kterou každé ráno vidím z měkké postele, mě obvykle ještě na nějakou dobu uspí.


I přesto, že nejsem zrovna milovnice zimy, a její pobočník mráz mi nemilosrdně vhání ledové slzy do očí, si každý den s radostí dopřeji delší procházku. Mám z toho takový zvláštní požitek. Brzké šero, čistý třpytivý sníh. Ohlušující bílé ticho, ve kterém se třesou i nahé větve stromů. Chůze po skle. Kromě náhodných lidí, kteří uklízejí sníh před svými domy, nikde ani živáčka, a tak se nemusí nikde v koutě tísnit mé myšlenky, ačkoliv je občas zažene kratší konverzace nebo má potřeba si fotit zasněžené stromy. Chtěla bych letos na kopci u domu zahlédnout srnku, aby byl můj pěkný pocit dokonalý. Jen by už nemuselo moc sněžit. To odhazování sněhu je výborné na rýsování svalů, ale tak únavné!


Nadělila jsem si moc příjemnou Shakespearovu hru. Ještě jsem ji nedočetla, tak snad mě pomalu se plížící stres od knížky neodtrhne. Nejhorší je, že se jedná o zrcadlový text v angličtině a češtině, a já už mám profesionální překladatelskou deformaci, i když teprve studuji. A vymýšlím hlouposti. Přece se ale neochudím ani o skvostný originál, ani o výborný překlad! Ach jo. A vím, že ještě dostanu od Líbezného Normu od Sofi Oksanen a Fantastic Beasts od Rowlingové. Nádherné dárky, které jsem dostala od maminky a kamarádek, tu opěvovat nechci, ale byla jsem letos zase jako nadšené malé dítě a uvnitř jsem tancovala. Vše mě moc potěšilo.

Přeji všem krásný rok 2017.

Mé nejoblíbenější zeleninové burgery

14. prosince 2016 v 22:39 | Eli |  JÍDLO
Nejen masový burger je dobrý. Je tolik receptů z "pouhé" zeleniny, které uspokojí i toho nejnáročnějšího slaninkáře. Dnes se s vámi chci podělit o mé nejoblíbenější recepty na zeleninové burgery! Tak přeji příjemné sbíhání slin.


Ačkoliv já osobně si housku k burgeru nebo celkově pečivo rozhodně nedopřávám každý den, někdy neodolám. A co je lepšího, než si upéct vlastní poctivé pečivo? Ty upečené vaty ze supermarketu posypané radioaktivním sezamem?! Ne, díky. Tento recept není nijak šíleně těžký, ale velice efektní.

Potřebujeme (na 4 nebo třeba 6 housek, záleží na velikosti) cca: 2 hrnky hladké mouky, 1 lžičku sušeného droždí, 1 lžičku himalájské soli, 1 lžičku třtinového cukru, cca půl hrnku teplé vody, 2-3 lžíce másla nebo oleje, 1 vajíčko

1. Smícháme v míse mouku se solí, cukrem, droždím a trochou vody. Promícháme a necháme cca 10 minut. Tím vyčarujeme kvásek, na jehož povrchu se objeví bublinky.
2. Rozbijeme vajíčko a trochu si necháme stranou na potření.
3. Přidáme do suché směsi olej, skoro celé vejce a zbytek vody. Zamícháme těsto, které bude maličko lepivé (můžeme podle potřeby a svých požadavků dodat vodu nebo mouku). Necháme cca 50 minut kynout.
4. Vykynuté housky potřeme vejcem a posypeme (vlašskými ořechy, mákem, sezamem,...).
5. Pečeme 10 - 15 minut (podle velikosti) v troubě předehřáté na 200 stupňů.
6. Pod utěrkou necháme vychladnout.
7. Použijeme dle libosti.

S gorgonzolou a karamelizovanou červenou cibulí je bezkonkurenční! Původně jsem se inspirovala zřejmě tady, ale samozřejmě jsem recept zjednodušila a trochu předělala. Pečené brambory podle Jamieho Olivera burger skvěle doplní, lépe než hranolky.

Potřebujeme (na 4 burgery): 2 středně velké řepy, 2 plné hrsti drcených ovesných vloček, půl hlavičky česneku, 2 vejce, sůl a pepř podle chuti, trochu olivového oleje
Na karamelizovanou cibuli: 2 červené cibule, 1 lžíci třtinového cukru, 3 lžíce olivového oleje, 4 lžíce červeného vína

1. Nastrouháme řepu, vymačkáváme z ní co nejvíce šťávy a průběžně si myjeme ruce, abychom pak nechodili s červenýma rukama.
2. Přidáme do vymačkané řepy všechny suroviny, promícháme, necháme 15-20 minut odležet, aby vločky nasákly zbytek tekutiny z řepy, a pak vytvoříme burgery.
3. Placičky usmažíme na trošce oleje dozlatova.
4. Při smažení si na druhé plotýnce připravíme karamelizovanou cibulku (bude trvat o něco déle než samotné burgery). Najemno nakrájenou cibuli pomalu usmažíme na oleji. Asi za 15 minut přidáme cukr, necháme jej rozpustit, a poté asi 5 minut povaříme cibuli s vínem.
5. Na usmažené placičky dáme rozpustit gorgonzolu, přidáme karamelizovanou cibulku, a zemřeme blahem. K burgeru se hodí třeba polníček nebo rukola, ale užijete si jej i bez zeleně.


Skvěle ladí s barbecue omáčkou a čedarem, ale ani omáčka se základem z tatarky/majonézy, třeba česneková nebo bylinková, vůbec nechutná špatně.

Potřebujeme (na 4 silné burgery nebo 8 tenoučkých - pokud si chceme udělat double cheeseburger): 1 konzervu fazolí (bílé, červené, mix s cizrnou, co seženete), půl hlavičky česneku, 1 hrnek hladké mouky, 1 najemno posekanou červenou cibuli, 2 vejce, 1 lžíci hořčice, sůl, pepř a mleté chilli dle chuti

1. Z fazolí vylejeme nálev a rozmačkáme/rozmixujeme je na kaši.
2. Přidáme veškeré suroviny, uděláme placičky a na trošce oleje smažíme dozlatova.
3. Doplníme, čím jen chceme, ale doporučení je nad fotkou.


 


U nedělního oběda o buranství

6. listopadu 2016 v 12:26 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Dlouho jsem se politickým tématům vyhýbala, zejména v neděli okolo času oběda, ale to, co se děje v Čechách a v Americe nyní, to je peklo, které potřebuje malý komentář.

Nebudu tu rozebírat, že Zeman si už dělá absolutně, co chce, a že mu asi nestačila ta ostuda s článkem vlevo dole, pozdní příjezd na pohřeb, poroučení, kam kdo může a s kým, nevyznamenání vzácných lidí, a takové ty další trapné ostudy, ke kterým člověk snad ani nemůže naleznout ta správná slova. Nebudu ani rozebírat, že Trump je jeho americkým, trochu megalomanštějším ekvivalentem. To bych tu byla ještě pozítří. A hlavně to každý rozumný člověk vidí. To není žádné uřážení nějakého státníka, to je prostý popis. Lidský nesouhlas s některými výroky či činy.

Slyšela jsem ale o jednom výroku našeho prezidenta (který sice převzal od Trumpa, ale stejně, jak někdo toto může reprodukovat), který mě absolutně vykolejil. Zeman se dal slyšet o americké kandidátce na prezidentku Hillary Clinton, že žena, která nemůže uspokojit svého manžela, nemůže uspokojit Ameriku. Bral výrok Donalda Trumpa jako super vtípek. Nevím moc, co na to říct. To není přes čáru, to je, přátelé, úplné peklo. Nejen, že by si státník neměl nic takového dovolit říct ani dnu své lahve někde v soukromí, ale je to naprosto irelevantní a buranské. Ať už je Clinton podle vás jaká chce, něco takového si nezaslouží.

Jen trochu poupravím Zemanův/Trumpův výrok.

Co by s americkou prosperitou udělal muž, který neplatí daně?
Jak by se choval k Americe muž, který se k ženám a cizincům chová tak, jak se chová?

Kde to jsme?

Podzimní zápisek

16. října 2016 v 10:23 | Eli |  DIÁŘ
Dobré dopoledne přeji!

Jak jen se teď dopátrat pomyslné přetržené nitky? Od srpna se toho stalo tolik, ale nejlepší bude asi mnoho příhod schovat do šuplíčku pro jinou příležitost. Teď přijde první otřepaná fráze tohoto článku, ale musím ji napsat, neb je pravdivá: snažím se víc než kdy dříve vypustit minulost (v tom už mám praxi, nikdy mě nějak přehnaně nezajímala) a nepřehánět to s těšením se na to, co přijde (to mi šlo hůř, protože jsem snílek a nadšenec), protože když se zpětně podívám na některá svá období (ale notak...), přijde mi, že jsem si několik prchavých okamžiků přítomnosti nechala utéct. A to už, prosím, ne. Nechávám se nést proudem, jedna vlnka mě zaujme více, jiná méně.
Baví mě sledovat vývoj jak svůj, tak okolní. Když ve mně něco nového, zatím nepoznaného, vzbudí zájem, zajuchám. Opravdu každá věc a každý člověk nás může něčemu naučit, i kdyby jen úhlu pohledu, který nám byl doposud zastřen.

Ale teď už k oblíbenému jádru pudlíčka.

Pokračuji v dalším vysokoškolském studiu, potápím se do hlubin překladatelské a filosofické teorie, popíjím latte s příchutí dýňového koláče, muchlám se do peřin a polštářů v malém novém bytečku, ze kterého jsme si s mým milovaným udělali domov. Konečně mám čas dodělat autoškolu. Volné chvíle trávím v divadle a s koťaty doma u maminky.
A mám staronovou zálibu!

b
Mí rozkošní krasavci! Netřesk je ten nejkrásnější plevel na světě.

Podzimní dekorace musí být! Zvlášť, když začal měsíc Halloweenu.
Filmy Tima Burtona, mrholení, mlha a horká čokoláda, to je moje.

Schválně jsem někde ztratila 13 kilo a doufám, že se mě nebudou snažit hledat.

A teď se loučím, dnes budeme s drahým vařit znamenitý oběd!


Další články