Červenec 2012

Všichni budeme superhvězdy

14. července 2012 v 10:38 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Článek je přiřazen k tématu týdne "Mám svůj sen".
Poslouchám denně věty jako: "Chci být milionář. Budu zpěvák. Budu tatérka, které se bude klanět i Kat von D." Mohla bych pokračovat. Pokud tyto věty slyším od svých přátel nebo od lidí, kteří vypadají nadějně, určitě je podporuji - je lepší na sobě nějakým způsobem pracovat než volný čas vyplňovat alkoholovými dýchánky a zkoušením různých druhů návykových látek.



You know I'm no good

8. července 2012 v 21:42 | Eli |  TVORBA
Tohle jsem nazpívala předtím, než jsem šla do nemocnice. Tak nějak proto, abych zdokumentovala své neoholené vlasy a vlastně i svou existenci - pro jistotu na památku.
Kvalita zvuku není oslnivá, nerozezpívala jsem se, měla jsem na to 15 minut i s nahráním a když to zpívám jentak s kytarou pomalým tempem, vynikne hlas. Je to odfláklé a téměř neposlouchatelné, ale řekla jsem si, že to i tak zveřejním.
A nelekněte se mého výrazu. Koukám blbě, to mi jde. A taky mám při zpěvu (normálně ne) hroznej přízvuk, jak se soustředím na artikulaci. U této písničky se obzvláště těžce vyslovuje.

Ti ti ti ti born to be Wilde

3. července 2012 v 21:56 | Eli |  DIÁŘ
Nedá se to nijak komentovat...
Dnes mi z Anglie přijelo kompletní dílo Oscara Wildea v jedné těžké knize. Je to včetně přednášek, dopisů, pohádek a esejí. Naprostá dokonalost, kterou jsem si již dlouho přála.
Umřu blahem a ííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí.

Stop my breathing and slit my throat...

1. července 2012 v 21:19 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
... I must be emo!
Ale ne, legrace. Jen jsem při dnešním generálním úklidu celého šatníku našla nějaké cedulky od mého hardcorového oblečení. Jsou nádherné:
Ano, hezké a vymazlené cedulky občas najde člověk i na "normálním" oblečení, ale toto jsou i kousky umění. Hlavně ty cedulky od Iron Fist, jednu dobu jsem si dokonce radši koupila obyčejné a předražené džíny Iron Fist než cokoliv levného ve stejném designu jen a pouze kvůli těm cedulkám. Och. Ale to jsou detailíčky.

Co mi dnes přišlo na mysl je to, jak jsem mohla celá ta léta - s ne zrovna mírným klimatem samozřejmě - přežít s patkou přes půl obličeje oděná v několika vrstvách černého oblečení. Bylo mi dobře, nechápu, jak je to možné. Možná, že ty depresivní nálady byly horší než všechno vedro světa, možná, že nebylo ještě tak globálně otepleno, ale každopádně mi bylo dobře. Teď si musím vyčesat culík a dát volné světlejší tričko, abych přežila to počasí, při kterém si připadám, že už vteřinu po zmrazení se ve sprše jsem zpocená jak čuňátko. V létě je mi styl opravdu někde u kapsy džín. Jasně, že si na sebe stejně navlíknu tunu okovaných nebo alespoň kovových náramků a řetízků, ale přece jen je to jiný level.

Taky jsem přemýšlela o bodytuningu. Mám spoustu piercingů, mám naplánovaná tetování, mám přes centimetr a půl velké tunely v uších. Teď už bych si ale píchnout nos nebo roztáhnout ucho nedokázala. Možná je to pud sebezáchovy, možná dospělost - nevím. Vím ale, že občas lituji toho, že ty velikánské uši mám. Nemůžu nosit úplně všechny druhy náušnic. Ale nikdy si uši nedám sešít, protože mi to "veledílo" trvalo od sedmé třídy základní školy, a bylo by mi opravdu líto žničit ty roky utrpení. Z kérek mám taky strach. Protože budu muset do konce života každou chvíli na magnetickou rezonanci, nebylo by to zrovna praktické. A piercingy? Minulý týden jsem se rozhodla, že si nechám zarůst bradavky. Včera jsem si vytáhla piercing z nosu. Ano, tuším, že si za nějakou dobu píchnu septum, snakebity nebo monroe, snad i ty bradavky, ale vím, že si to stejně za chvíli vytáhnu. Nevím, co se se mnou stalo, vždycky jsem na tělesných modifikacích ujížděla, ale teď mě to nějak štve.

A zase jsem napsala článek na půl strany o ničem. Mám talent na tlachání, možná s tím někdy udělám díru do světa.