Září 2012

Jak na rohové záložky do knih?

30. září 2012 v 12:16 | Eli |  NÁPADY
Asi každý (a každá) z nás zná milion druhů záložek. Momentálně jsou velmi populární srdíčka z kancelářských sponek (viz. ikonka), ale co si budeme povídat, takovýto typ záložky není příliš praktický, a ani se něžně nechová ke stránkám. Trčící záložky z měkkého materiálu se zase jednoduše poničí ve velkých taškách, které obvykle nosíme. A takové ty záložky plyšové zvířátkové a trčící packami a hlavami ven z knihy přijdou příliš infantilní i mně, milovníkovi pohádek. Pokud nechce člověk magnetickou a většinou drahou záložku, musí si umět poradit sám, a vymyslet něco praktického za pár korun. A - tramtadadá - co třeba papírová záložka na roh knihy?

Mám prozatím 3 verze. Trojúhelníhovou příserkovou (žádné zvířátko než příšerkovité nepasuje lépe), trojúhelníhovou s geometrickými tvary (tyto dvě jsou praktičtější a přesně drží, kde mají) a čtvercovou, na kterou si může člověk nalepit oblíbenou fotku nebo napsat oblíbený citát.

Co je potřeba?

Zase je to úplně jednoduché, protože já nesnáším složité věci.

Jaké tvary vystříhnout, aby záložka vypadala tak, jak vypadat má? A jaký je postup?

  • Potřebujeme ze všeho nejdříve vystřihnout tělo, jehož základ je čtvercový (doporučuji o délce strany 6 cm), a "hlava" budoucí příšery je trojúhelníková.
  • Hlava vznikne tak, že si na papír nakreslíme 3 trojúhelníky. Jeden do rohu a dva další k jeho horní straně a k jeho pravé boční straně. Pak uděláme ve čtvercích okolo rohového úhlopříčku, jak je na nákresu tvarů naznačena položka "tělo", a vystříhneme. Pokud mi nerozumíte (ale myslím, že to není nic složitého), tak je náhled čtverců na tělo případně TADY.
  • Dále potřebujeme na tělo nějaký "obleček", protože kdo kdy viděl příšeru bez ostnaté kůže, že ano. Doporučuji čtverec o délce strany 5 nebo 5,5 cm, aby byl vidět původní okraj, a chce to najít na googlu nějaký zvířecí vzor,třeba leopardí. Já jsem v tomto konkrétním příkladě hledala hadí kůži. Také přiděláme ještě jeden trojúhelníkový, kterým pokryjeme hlavu. Rozměr zústává stejný.
  • Dále potřebujeme příšeře udělat nějaké ty strašlivé zuby. Délka čerchované čáry, na níž mám já napsáno "zubiska", by měla být o něco méně než délka úhlopříčky původního čtverce.
  • Poslední položkou jsou oči. Dobře vypadá, když je každé úplně jiné, z příšery jde potom respekt.
1. Na vystřižené tělo nalepíme výše zmíněný obleček.
2. Přeložíme jednu část budoucí hlavy dovnitř a nalepíme na její venkovní stranu zuby. Na černě vyčárkovanou část papíru naneseme lepidlo.
3. Přilepíme černě čárkovanou část na spodní polovinu "hlavy", a na zuby. Pak přilepíme výše zmíněný obleček i na líc hlavy. A je skoro hotovo.
4. Přilepíme a nakreslíme oči dle našeho vkusu, a je to!

Kterak víla štěstí získala

23. září 2012 v 22:12 | Eli |  TVORBA

Článek je přiřazen k tématu týdne "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!".
Víla Emílie postávala na rohu úzké ulice a s výrazem maximálního ukřivdění a nepochopení okolím kouřila už třetí cigaretu. V kontrastu s její mátovou šifonovou sukýnkou a bílým korzetem působila Marlborka v jejích křehkých a bledých prstech opravdu nepatřičně.
"Už zase kouříš tu příšernost, Em?" Promluvil na ni víl Krasomil, vysoký a bledý mladík s účesem Edwarda Cullena.
"No, a co jako. Víš, jak je dneska těžký, aby z tebe děcka měly respekt? S tou mou fistulí je to hrůza a děs. Dokud nebudu znít alespoň jako Janis Joplin, žádný zoubky pod polštář darem nedostanu," odpověděla úsečně víla.
"No jo, jenže víš, jak pak po všech těch cigaretách budeš vypadat? Udělají se ti vrásky kolem pusy, budeš vypadat jako stará čarodějnice, a pak tím tuplem nedostaneš ani ulomený řezák, maximálně nějakého grilovaného Jéňu s Máňou jako přílohou," odvětil Krasomil.

"Ach jo," povzdychla si Emílie, "tak napadá tě něco, co bych měla udělat, aby se mi všechny ty malý proporčně nevyrovnaný lidský mláďata přestaly smát, a dávaly mi dárečky? Teď jsou ty zubní řetězy na krk fakt v módě, a já už tyhle staromódní šifonové hadříky dýl nesnesu. Jsem, sakra, rockerka!"
"No, lidé používají takovou jednu věc pro netalentované zpěváky, jejichž výplody se musí hodiny upravovat ve studiu, aby zněly jako zpěv. Pak se ta věc používá na živých koncertech, a když přeskočím technické záležitosti, jde o to, že se zapne zmixovaná písnička, a ten nepovedený zpěvák jen otvírá pusu podle textu a přehnaně gestikuluje a artikuluje, aby mu lidé uvěřili, že skutečně zpívá," odpověděl pohotově víl.

"Ha... Super. To zní dobře. Ale já přece nejsem zpěvačka, a dětem jen povídám. A jako, rapovat nebudu, to neni muzika pro mě, i když by se to s tím tvým vynálezem použít dalo," zamyslela se téměř smutně Emílie.
"Co s tebou mám dělat," povzdechl si víl Krasomil, "je těžké přijít na něco neotřelého. Ledaže - "
"Ledaže co? No, honem, sakra, nemluv tak pomalu, a vybal to!" velmi naléhavě zapištěla víla.
Krasomil se chvíli rozmýšlel, a pak něžně řekl: "Víš, nemusíš mluvit. Můžeš se na ty malé potvory jen hezky dívat a neodolatelně usmívat, tomu by podlehl každý, i to lidské mládě."

"Každý, jo?" řekla zaujatě Emílie, a o vílí krůček se svůdně ke Krasomilovi přiblížila.
Krasomila to trochu vyvedlo z míry, zatřpytil se, udělal piruetu, a odpověděl ještě víc sladce: "Ano. Každému. I mně. Asi bych ti měl něco říct. Víš, strachuju se o tebe a lítám kárat tě za cigarety přes celý les a město proto, že se mi moc líbíš, Emílie."
Víla se zatetelila blahem, rozprostřela kolem sebe hejno mátově zbarvených motýlků, a nezmohla se na víc než zvonivé: "Ach..."
Víl Krasomil se k víle Emílii naklonil, a lehce a nesměle ji políbil na bledé čelo.

A poté se ty dvě éterické bytosti vzaly, měly kopu malých třpytivých vílátek, a Emílie s intonací pindy už nikdy nemusela pro zoubky na řetízek, protože Krasomil byl víl velmi zabezpečený, uznávaný, a bezzubými dětmi obletovaný. A pokud jim nevykáceli lidé les, žijí šťastně až dodnes.


*poznámka: K tomuto výplodu mě inspirovala Edith Holá a její článek "HLASY VÍL". Přišlo mi prostě zajímavé téma víl s intonací pindy, jak to ona napsala, zpracovat do takové podivné pohádky se šťastným koncem.

Jak vyrobit vílí svícen?

22. září 2012 v 19:58 | Eli |  NÁPADY
Článek je přiřazen k tématu týdne "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!".
Jelikož již vše týkající se víl bylo vyřčeno, zkritizováno a pochváleno, rozhodla jsem se, že vynechám pro tentokrát sáhodlouhý text o tom, jak jsou víly krásná a milá stvoření, a zaměřím se na víly prakticky. Nejlepší způsob je výroba nějaké vílí věci. A já jsem se - jako správná víla lesní - rozhodla, že Vám ukážu, jak si vílovsky smýšlející člověk může vyzdobit bydlení, a vílám tím vzdát hold.

Co budeme potřebovat a jaký je postup?


1. Budeme potřebovat: Tavnou pistoli, větší nůžky, sklenici nebo svícen a větvičky. Větvičky doporučuji suché a opadané. Každá víla ekologická ví, že strom bolí, když mu trháte končetiny. Pro nešikovné doporučuji gumové rukavice, protože lepidlo to tavných pistolí drží jak luteránská víra, a těžko se z rukou odlupuje. A na stůl bych položila noviny.
2. Větvičky nalámeme na požadovanou délku - výšku svícnu či skleničky, která jako svícen bude sloužit. Větvičky skládat do tvaru srdíčka nemusíte.
3. Na každou lepenou větvičku naneseme lepidlo, přitiskneme ke svícnu a držíme po dobu alespoň deseti sekund nebo dle návodu na balení tavné pistole.
4. Odstraníme lepidlové "provázky", které se při lepení prostě vytvoří, ať se snažíme, jak chceme.

A tadá - máme hotovo!


Doufám, že se návod líbil, a že pokud sem zavítá nějaký pan vílák, pokusí se alespoň o potěšení své víly nějakým podobným výrobkem.

Myšlení

21. září 2012 v 23:30 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY

Často přemýšlím o lidském pokolení a jeho jednání a napadá mě jedno jediné slovo: HRŮZA. Řítí se to na mě ze všech stran. A já už prostě nemůžu vydržet všechnu tu primitivitu, která mě obklopuje.

Nejsem asi příliš inteligentní člověk. Znám povedenější jedince, než jsem já.
Ale to, co se všude kolem děje, je do očí bijící, a já nejsem z těch špatných a vidím to.

Dnešní oVčané vlastně nežijí. Jen papouškují, co je jim diktováno. Nepřemýšlejí. Nesnaží se najít vlastní cestu. Neumí vybočit z davu. Co je na tom posledním bodě špatného?

Někdo by jistě mohl říct, že je dobré v dnešní extremistické době nebýt nijak výrazný. To možná ano, ale já teď nemluvím o zelených vlasech, pokovaném oblečení, hnědé kůži ani Davidově hvězdě na krku v jedenáct večer na ulici plné neonacistů. Mluvím o mozcích a duších, které jakoby se vytrácely.

Každý se narodí jako svobodná bytost. Málokdo ale umí využít potenciálu, který v něm je. Málokoho napadne, že se věci dají dělat i jinak, než je dělají jeho rodiče a přátelé. Málokdo si dokáže dupnout a existovat po svém. Málokdo ví, kdo je vlastně zač. Málokdo má na věci vlastní, nevtisknutý názor. A většina je tak prázdná, že uvěří úplně každému nesmyslu, který jí někdo podobně prázdný nakuká, aby v sobě měla alespoň něco a přebila tím nábožensky fanatickým nebo jakýmkoli jiným ničím svou obrovskou prázdnotu.

Fascinuje mě, jak jsou ti, kteří dokážou samostatně myslet, zesměšňováni, považováni za exoty a vytlačováni z kolektivů. A jak vynadáno dostane člověk, který se nějakého oVčana pokusí donutit myslet.

"Prosím tě, jsi blbá? Co po mně chceš? Drž hubu!" Klasická odpověď na dotazy jako: "Proč máš na sobě to, co máš? Co jsi vlastně zač? Co tě baví? Co posloucháš za hudbu?" Někdo z dotázaných v sobě může mít kousek uvědomělosti a řekne si, že radši bude nadávat, než aby sám sobě přiznal, že nezná sám sebe, a ani nepřemýšlí o určitých věcech, které přijímá. Druhá skupina neřekne nic a chce vás jen nějak velmi bolestivě zabít.

Ale není to smutné, když někdo nosí šusťáky proto, že jsou momentálně v každé výloze Ňůjorkru, aniž by sám věděl, jestli se mu líbí? Není to smutné, když vám někdo řekne "poslouchám, co se hraje" bez toho, aby byl schopný vyjmenovat několik interpretů? Není smutné, když vám někdo na dotaz o textu písně a jejím smyslu nebo jazyce, ve kterém píseň je, odpoví, že "je to normální klasická písnička", a neví, jestli poslouchá hudbu o vzývání temnoty, nebo vlahém letním večeru?

Není smutné, že jsou odsuzováni například ti, kteří nemají televizi? Aha, takže člověk si nemůže udělat vlastní názor ani na žádnou mašinku.
Není smutné, že jsou odsuzováni ti, které přitahují osoby stejného pohlaví? Proč, sakra? V přírodě existuje spousta živočišných druhů, které se projevují homosexuálně. Jen jeden z nich je ale homofobní - a to člověk. Tak co je tedy nepřirozené?!
Není smutné, že abstinující člověk je společností automaticky považován za prudérního naškrobeného suchara, který si neumí užít zábavu? Aha, no, já jsem myslela, že je smutné, když je někdo tak slabá osobnost, že se musí něčím nadopovat, aby dokázal dělat skopičiny a bavit se.

Ale co je nejsmutnější?
Fakt, že drtivá většina lidí absolutně nepřemýšlí, dívá se na věci pouze z jednoho úhlu, nezkoumá, nevytváří si vlastní názor, dá se zviklat okolím, nedokáže obhájit své výroky a nesnaží se uvědomovat si věci okolo sebe. A dle mého názoru právě ten výše popsaný zakrnělý nebo vůbec nevyužitý potenciál byl evolucí a něčím vyšším vytvořen jako dar pro nás. Plán se ale... Nezdařil. Nebo bych měla dodat nějaké "zatím"? Snad někdy.

Podzim začíná

15. září 2012 v 19:38 | Eli |  TVORBA
Konečně je tady barevné padající listí. Nemůžu říct nic víc než: HURÁ!

Jen dvě fotky ze zahrady.

Pozná se podle chování k těm, které nutně nepotřebujeme

15. září 2012 v 10:10 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Článek je přiřazen k tématu týdne "Charakter člověka".


Nedávno jsem na internetu našla obrázek, na kterém v překladu stálo: "Charakter je to, jak se chováte k těm, kteří pro vás nemohou nic udělat." Tuto myšlenku jsem použila i jako nadpis, jelikož mi přijde velmi klíčová pro celé lidstvo. Podívejte se bez příkras sami na sebe a přiznejte si, jak na tom jste.
Přehlížíte ty, které nutně nepotřebujete? Bavíte se se šprtem ze třídy i tehdy, když už vám vypracuje úkol, nebo hned řeknete "díky, čau", a upalujete dělat neplechy? Pomůžete někdy někomu, kdo vypadá, že má problém, byť jen s nalezením správného autobusového spoje? Jste na všechny nepříjemní? Ozvete se jen tak starému známému? Přejete hezký den utrápeným prodavačkám v supermarketech? Usmíváte se i na ty, kteří jen procházejí kolem?
V takových situacích poznáte, jaký jste člověk. Zda jste člověk vnímavý, nesobecký, nápomocný a dobrý, nebo člověk sobecký, nevšímavý, neochotný a špatný. Je už na vás, jak si odpovíte, jak se s tím vyrovná vaše svědomí, a jak se to budete snažit změnit.

Myšlenky Friedricha Nietzscheho jsou mnohými odsuzovány, protože jsou brány z té špatné übermeschovské stránky, která byla uměle vytvořena tehdejším režimem vládnoucím v Německu. Jeho myšlenka, která je o větu dále, by ale dle mého názoru neměla být zdrojem spekulací, a je čistým konstatováním faktu, nijak ideologickým. "Člověk je to nejkrutější zvíře." Výrok může znít zvláštně a mnozí mohou mít námitky. Třeba by mohl někdo namítnout, že zvířata jsou taky rasisté jako lidé, protože ze skupiny automaticky vyloučí například albína. Ano, to je pravda, rasismus je vlastní všem druhům, a je jen na jedinci, dle čeho soudí člověka. Ale nepřijde vám, že obyčejné zvířátko má více rozumu než člověk? Žere pouze tehdy, když má hlad a není nijak hamižné se sklonem k podvádění a touze po přebytku. Zvíře ani úmyslně neubližuje a nikoho netýrá. I tím "rasistou" je čistě z toho důvodu, že má silné instinkty, které mu říkají: "To neznáš, uteč od toho pryč." A posledním, ale ne konečným hezkým charakterovým rysem zvířete je to, že nikoho neomezuje a nesnaží se vytvářet žádné strašlivé věci, které nejsou ku prospěchu.

Moje kočka je terapeut

13. září 2012 v 12:28 | Eli |  TVORBA
Dnes ještě něco pro pobavení. Taky vám na této fotografii moje Amy připomíná takového toho typického vševědoucího psychologa s koženým křesílkem?
Pro anglicky nemluvící: "Očekávala jsem tě... Sedni si, člověče."

Dobrou chuť?

12. září 2012 v 0:26 | Eli |  JÍDLO
V minulém článku jsem se ptala, zda chcete, abych tady na blogu zveřejňovala recepty nebo fotografie toho, co uvařím. Jelikož je pro mě i jedna "Ano" reakce hodna ocenění, zde je 6 fotek jídel, která jsem uvařila v poslední době. Jsem samouk a vymýšlím si recepty dle momentální nálady.
1. Penne s rajčaty a piniovými oříšky s bagetkami zapečenými s česnekem
2. Kuřecí prsa na víně s cibulí a česnekem s bramborovou kaší
3. Dušený losos s brambory a brokolicí ve smetanovo-bylinkové omáčce
4. Veggie burgery bez housky s kořeněnými bramborami, salátem a domácím burger dresingem
5. Kuřecí maso marinované v citronu a česneku se šťouchanými bramborami s cibulkou a slaninou, lehký salát
6. Penne s rajčaty, paprikou a rukolou s pořádnou dávkou bílého pepře

Pozřeli byste něco z mého pro dnešek skromného menu? .))


10/9/2012

10. září 2012 v 18:26 | Eli |  DIÁŘ
To je hrozné, jak čas rychle utíká. Už je skoro polovina září, a já jsem ještě ani nedokončila své letní plány. Ach jo.
Na obrázku můžete vidět mou dnešní snídani. Ne, že by byla něčím neobvyklá (snad jen tím, že většinou mívám vajíčka na různé způsoby nebo nějaké dobré müsli, tohle jím většinou ke svačině nebo večeři), ale ta fotografie na mě působí moc dobře. Pohodová hudba, zelenina z farmářského trhu, oblíbený čaj, teplé barvy a skoro nejnovější obrovský hrníček. Miluju tato rána.

Doufám, že si takové hezké snídaně zvládnu chystat i v průběhu blížícího se akademického roku. Doufám v začátek výuky nejdříve na devátou ranní, abych měla alespoň jednou nebo dvakrát v týdnu čas na ranní vanu plnou pěny a hezky nazdobenou snídani. Mám ráda pohodičku, nerada jím za poletování po bytě a dohledávání věci, a tak.

Co se dnes jinak dělo? Po minimálně týdnu mám úplné volno. Včera jsme s maminkou přijely na Moravu k babičce po několika dnech malování, zařizování pokoje a nekonečného spěchu a nadávek směřovaných na mou osobu, protože jsem prý líná. Když mně není skoro pořád dobře a nevydržím dlouho něco dělat, nevím, co se děje. Snad to brzy přejde, snad již s prvním padajícím listím. Miluji podzim a těším se na něj jako malé dítě do cukrárny, ačkoliv nejspíše bude plný povinností, nepříjemností a spěchu.
Ale zpět... K obědu jsem dnes uvařila kuřecí medailonky na víně s cibulí a česnekem, k tomu bramborovou kaši. Bylo to výborné. Mimochodem - teď mě napadlo - chtěli byste tady moje recepty nebo fotografie toho, co uvařím? Stačí říct. :]

A nějak mě dnes chytla tvořivá nálada. Problém je v tom, že tavící pistoli, kterou potřebuji na většinu svých dnešních nápadů, mám doma v Praze, takže si můžu nechat zajít chuť a kňučet, že jsem si ji s sebou nevzala. Musím si alespoň udělat poznámky o všem, co mě napadlo - znám svou chabou paměť. :D

Jak si vyrobit organizér na prstýnky?

9. září 2012 v 12:17 | Eli |  NÁPADY
Už jsem nevěděla, jak ukládat své prsteny, abych v nich měla přehled, a tak jsem se rozhodla, že si na ně vyrobím organizér toho typu, jaký vidívám ve zlatnictvích. Rozhodla jsem se k tomu využít tašku z japonského obchodu 6%DOKIDOKI, která by mi za normálních okolností jen dál ležela někde ve skříni. Takto jsem ji originálně a dle mého názoru hezky zrecyklovala. Snad by se taková věcička líbila i samotnému Sebastianu Masudovi. .))
Co je k vytvoření něčeho podobného potřeba?