Prosinec 2012

Situace složitá, Ježíšek zdatný

29. prosince 2012 v 13:30 | Eli |  DIÁŘ
Když už do mě konečně přestali na ulicích vrážet zuřiví nákupčí všemožných dárků a doma v poklidu jsem se nad šálkem vanilkového čaje se skořicí snažila nějak sama sebe nadopovat vánoční atmosférou, nějak mi to nešlo. Tak, jako loni. Žiju tak nějak mimo čas a ty velké svátky mi docházejí za týden nebo dva poté. Je mi to líto, ale vzhledem k okolnostem se nedá nic dělat.
Každý Štědrý den v mém životě znamenal jen stres, křik mého otce a pláč. Jistě, že si pamatuji radost z dárků a maminčiny úžasné štědrovečerní večeře, ale tu klidnou, vlídnou atmosféru jsem nikdy pořádně nezažila, a tak mi dělá velké problémy mít radost z vůně cukroví a zasněženého okna, které letos ještě ke všemu tomu štěstí nekonalo.
Letos to docela šlo přesto, že se otec (jako každé svátky) nedal přimět k odchodu. Byl celý den ale někde pryč, a tak jsme alespoň s maminkou měly klid na dlouhou procházku se psem. U večeře ale otec byl, a začal do mě klasicky šít, jen tak, z ničeho nic. Na to si šel lehnout, protože jsem se ohradila proti jeho nemístným urážkám a nadávkám, a měly jsme s maminkou šanci v poklidu sníst alespoň tu rybí polévku, která se letos náramně povedla, stejně jako ryba.

Ježíška jsem dělala skoro jen já, ale než se k tomu dostanu, musím vám říct, jak jsem ve třech letech přišla na to, že Ježíšek není Ježíšek. :D Otec je křesťan, a tak jsem jako prcek byla několikrát v kostele. Tam je Ješua neboli Ježíš, zběhlý žid, vyobrazen jen na křížích, že. A tak jsem si myslela, že se šourá do lidských příbytků s dárky na tom kříži, ze strany na stranu mává přibitýma rukama, a na hřebech má zavěšené mašle od dárků. A jako správný malý zvrácený sadista-vědátor jsem to chtěla vidět. Schovala jsem se za pohovku, a bum, žádný zakrvácený polomrtvý ukřižovaný, ale maminka. Docela mě to naštvalo, a dětem ve školce jsem to samozřejmě hned po novém roce nadurděně líčila, a vzala jim tak veškeré iluze. .)))

A zpět. Jak už jsem řekla, Ježíška jsem dělala skoro jen já. Nakoupila jsem v časovém horizontu půl roku velkou spoustu dárků, něco jsem vyrobila, udělala jsem radost všem, a těší mě to. Sice ode mě ještě spousta lidí dárky nedostala, ale myslím, že budou mít radost taky. Jak sebevědomé. ;) Ale určitě by vás nezajímalo, co jsem komu dala já, a tak rovnou k tomu, co jsem dostala. Musela jsem být sakrametsky hodná!
  • Kytička od kamaráda mi udělala radost. Bude dělat společnost mému chudáčkovi kaktusu.
  • 2 trička a svetr - byly jsme nakupovat s maminkou, a já jsem si vybrala přesně, co jsem chtěla. Mátové triko se tříčtvrtečním rukávem a milým potiskem, pastelově šeříkový úžasný muchlací svetr, a top s křídly, rovněž na mou černotu až příliš barevný. Mám hroznou radost, že jsem něco takového sehnala v Čechách. Konkrétně v obchodě Peek&Cloppenburg.
  • Mikina Iron Fist Sleepy Wishbone. Dárek, ze kterého mám úplně největší radost. Miluji tu mikinku. Nafotím v ní fotky, ale to je zatím tajemství. .))
  • Šátek. Jistě, že lebečkový. Jako mikinka koupen za těžce vydělané peníze. .))
  • Náušnice od milované rusovlasé kolegyně ze školy. Sice na ně moc s těmi tunely nemám uši, ale přesto je budu nosit. Jsou úžasně roztomilé.
  • DAT ASS, aneb vybrala jsem si dvoje kalhoty. Ty vínové jsou od Criminal Damage, a dlouho jsem po nich toužila. Ty modré jsem dostala zdarma k nákupu. Neberte to, že?
  • Gumové náramky nosím už nějakých 7-8 let po dvou zamotané do sebe. Pořídila jsem si letos kromě klasických černých i fialové a růžové.
  • Nejmilejší blonďatá kolegyně ze školy mi ušila vlastnoručně krásného medvídka. Skákala jsem z něj metr do vzduchu, a asi jsem Terku objala až moc silně, ale měla jsem šílenou radost. :D Mám ráda ručně vyrobené dárky. Těší mě, že někomu stojím za plýtvání času.
  • Nejlepší přítel mi udělal... A teď, jak se to řekne česky, že. :D Vyměnitelný obal na termosku? Asi. Dělal ho u mě doma a já ho přitom sledovala a navigovala. A musím říct, že se moc povedl, a asi bych sama neudělala hezčí.
  • Dostala jsem i svíčky. Klasiku z IKEY a jako nádhradu za Slatkin&Co. svíčky, které mi poslal k Vánocům můj americký bývalý snoubenec, ale ještě je nemám doma, úžasnou ISLAND Figs&Mint. Voní orgasticky, děkuji mamince. .))
  • Dostala jsem i lesk na rty. Jediný lesk na rty, který používám, protože nelepí. Je to Very Sexy v čirém odstínu Wet od Victoria's Secret, kdyby někdo chtěl.
  • Teta mi na hedvábí namalovala nádherného anděla a ušila mi k němu ve stejném duchu 3 srdíčkové polštářky. Hedvábí bude na bambusových tyčích zdobit zeď, andílci již získali své místo v posteli mezi všemi polštáři, které mám. :] Mám z toho, co teta vyrobila, hroznou radost.
  • Pak jsem samozřejmě dostala peníze, a myslím, že na mě taky ještě pár mališkostí někde čeká, soudě podle ohlasů. :D

Dark Paradise - můj cover

25. prosince 2012 v 22:45 | Eli |  TVORBA
Nazpívala jsem jedinou píseň od (Spo)Lany Del Rey, kterou snesu. Sedí mi textem, hodně...
A k videu... Částečně jsem tam já, částečně text, částečně něco navíc. Snažila jsem se to "oživit".

Co slečna Eli v poslední době tvoří

18. prosince 2012 v 20:48 | Eli |  TVORBA
Poslední měsíc nemám skoro na nic kreativnějšího čas. Je to dáno už milionkrát zmíněnou školou. Přijdu večer domů, zmůžu se tak maximálně na nějaké zlobení s přáteli a přítuly, a to jest vše.
Tohle se mi povedlo o víkendu. Jsou to jen nákresy pastelkami, budu to přemalovávat. Snad o trochu lépe. Lebka bude potisk na tričko, zbytek bude jen tak pro potěšení. A ten chlapec nahoře vypadá splácnutě, ale je to jen tou fotografickou perspektivou. A ještě ho budu vylepšovat. Asi jen ten plačící profil vpravo dole zůstane tak. Jen dostane vrstvu akvarelových barev.
Momentálně veškerou svou zbylou kreativitu věnuji výrobě vánočních dárků. Všechny jeden po druhém vám je předvedu, pokud nebude konec světa a pokud neumřu žalem, protože mé oblečení bylo během jednoho dne z Anglie v Čechách, a v Čechách se potuluje už skoro týden. Ale věřím, že mi ten balík přijde v pořádku, a že budu moct kočičkovat v sexy oblečení za poslední peníze.

Je nesmysl dusit to v sobě

8. prosince 2012 v 20:09 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY

Zdálo se mi, že nebudu schopná už po několikáté napsat článek k tématu týdne, ale když tak sleduji dění kolem sebe, inspirace pomalými krůčky přišla sama.

Všude kolem vidím neupřímnost, až přehnaně křečovité sebeovládání, lži, ... Jakési lidské přežívání, nikoli žití. A nechápu, proč tomu tak je.
Ano, je dětinské křičet na lidi na ulici "slečno, vy máte ale hezkou prdel" nebo "mladý pane, sundejte si tričko, jste sexy, a já si vás chci osahat", ale nechápu, proč jsou k sobě lidé tak moc neupřímní a neschopní vyslovit svůj skutečný názor na věc. Čeho se všichni tak moc bojíme?

Já jsem zastáncem upřímnosti za každou cenu, nebo aspoň naznačeného pokusu o ni, když člověk nechce ublížit. Říkám, co si myslím, směji se, když se mi chce, už se mi jednou i stalo, že jsem před lidmi začala plakat dojetím. Někdo mě má za blázna, někdo chce být jako já, názory se různí, ale nechápu skupinu číslo jedna.

  • Proč neříkáme, že se nám něco nelíbí, a místo toho živoříme a jsme nešťastní?
  • Proč v sobě dusit, že se nám někdo líbí? Než to ze sebe dostaneme, daný člověk se zamiluje do někoho jiného, a pak budeme jen a jen litovat.
  • Proč nepochválit spolužákovi nebo spolužačce tričko, když se nám líbí? Třeba nemá zrovna dobrý den, a pomůže mu / jí to alespoň k malinkému úsměvu.
  • Proč zůstáváme s někým, kdo nám spíše ubližuje, než pomáhá?
  • Proč říkáme "nic mi není", když máme pocit, že se každou chvíli rozpadneme na tisíc kousíčků?
  • Proč neříkáme "ne", "ano", "dej mi pokoj", "promiň", "mám tě rád" nebo "byla to moje chyba"?
  • Proč jsme neupřímní?
Všechny tyto body vedou jen k tomu, že si nakonec z dané osoby, která v nás hromadí tlak, uděláme stojan na nože, sekyru nebo motorovou pilu. A pak už je na nějaké rozumné jednání a snahy o změnu příliš pozdě, když dojde na pohřeb a soud... Říkejme, co cítíme. Pomáhá to, opravdu.