Leden 2013

Zemi máme jen jednu

26. ledna 2013 v 23:02 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
obrázek: http://thelinknewspaper.ca/archive/view.php?aid=40044

Protože jsem v poslední době viděla několik dokumentů o přírodě a změnách v ní způsobených člověkem a četla i nějaké ty zajímavé věci, nedá mi to, a musím napsat jeden článek. Pro někoho možná bude zbytečný, protože je docela hodně lidí, kteří se chovají, jak by se chovat měli, ale bohužel se většina chová špatně.

Jde o to, že planeta si pamatuje, a nebude lidské excesy snášet věčně. Ach jo, je to už tolikrát řečené, a stejně stále nedodržované...

Jedním z hlavních důvodů, proč tohle píšu, je i to, že jsem po dlouhé době na YouTube narazila na videa kanálu HowToBasic (příklad videa zde). Ty mají mít podle autora komediální charakter. Ano, jen tak ze srandy zničit balík těsta na lassagne, určitě půl kila sýra, celý rajčatový protlak a několik vajec, to je přece k popukání. To, že autor má těch videí 157, a že jindy velký steak, celé kuře nebo celého nádherného lososa vymáchá v záchodě a rozbije o zeď, je k umření. Bohužel ne smíchy, ale pláčem. Jedna miliarda lidí trpí hladem, s trochou štěstí má jednu misku rýže denně. K masu se velká část z té miliardy ani nedostane. A nějaký blbeček si neváží toho, že se narodil v rozvinuté zemi, a zachází s jídlem jako s onucí? Pardon, ale je mi z toho špatně.

Stejně tak je mi špatně z toho, jak se plýtvá vodou. Přímo na březích moře se staví u předražených hotelů bazény s hektolitry sladké pitné vody. Není to trochu zbytečné a absurdní? A není zbytečné ničit ledovce kvůli balené vodě? A jen pro zajímavost: Podle předpovědí jednou nebude mít dostatek vody žádný stát na světě kromě Norska. Budou války o vodu. V Jihoafrické republice jsou už teď neskutečné problémy, protože si tam daly do ústavy právo na vodu zdarma. Jenže té vody zdarma je tam v tom nesnesitelném horku na početné rodiny 60 kubíků měsíčně. Někdo na další placenou vodu prostě nemá, a tak se lidé bouří. Přijde mi uhozené, že se někde neplatí vodné, ale víte co... Je na tom vidět, jak to jednou bude vypadat, pokud se lidstvo nedá dohromady. Bude se minimálně demonstrovat.

Taky se mi nelíbí, jak nekontrolovaně zacházíme s výhodami, které naši předkové vynalezli. Nebudu teď řešit továrny, toxické látky a podobné věci, ale jednu takovou drobnůstku: Antibiotika. Prý se někdy vyplýtvají možnosti, kterými se dá léčit. Budeme zkrátka odolní proti všemu běžnému, co nám teď doktoři každou chvíli předepisují, a je možné, že se bude umírat na běžné nemoci. Je to docela děsivé.

Mohla bych pokračovat o spoustě věcí, třeba jak se zabíjí zvířata kvůli kožešinám. Jak se ničí pralesy a příroda celkově kvůli papíru, drahému nábytku z vzácných druhů dřeva pro snoby, a tak. Jak si lidé kupují čím dál tím víc aut, i když je dnes už cestování vlaky a autobusy komfortní, ne úplně drahé a přínosné pro přírodu. A tak dále. Ale zaprvé na to nemám energii, a zadruhé doufám, že nám všem blikne v hlavě, a pochopíme, že planetu máme jen jednu, a nesmíme si ji zničit. Vzpamatovat se, dokud je čas.

Palestinský pes

25. ledna 2013 v 14:30 | Eli |  TVORBA
Jedna fotka z palestinského území. Moc se mi líbí výraz toho psa. Takový moudrý, trochu utrápený...

Zvířecí přítel

19. ledna 2013 v 23:19 | Eli |  TVORBA
Umělecky to nemá žádnou kvalitu, ale je to pro mě strašně emočně nabyté dvojfoto. Miluju, když mě Amy chytne za ruku, a pak si mi na ni položí hlavičku. A tu packu má oholenou kvůli infuzi, nikdo jí neubližuje. .)))

The boy who saw hope once again

15. ledna 2013 v 15:07 | Eli |  TVORBA
Všimla jsem si, že ačkoliv jsem psavec, tak tu kromě jedné věci z recese nic nemám.
Jestli je to chyba nebo dobře, posuďte sami, a napište mi, prosím, názor, budu moc ráda.
Toto je věc, kterou jsem psala nedávno do školy. Téma bylo "With a sigh of relief, he realized
thathe was going to be all right." jako poslední věta příběhu na nízký počet slov.

He was wandering through the dusky streets which were deserted because of the rain that had sent all the people to their cosy and warm homes. Raindrops were falling, covering his tears. He liked walking in the rain without an umbrella. He was unaware of his tears since the rain was soothing for him, washing the scorching tears off of his face and the bitter taste of sadness of his soul.

His wet hair was falling into his face. His body was incapable of holding the heaviness of the soaked coat. The death of his beloved mother, suspension from school and breakup with his love had made his own life into an unbearable whirlwind of emotions. He could no longer stand his own existence, wanted to forget everything, wanted to... Disappear.

Suddenly, a little girl and her mother crossed his way. They were playing tag with blissful happiness and enjoying the crazy and blue weather. The girl ran into him, paused in surprise for a moment and said bashfully:

"You're it!" Despite his sadness, he instantly felt a bit of optimism running through his veins. His heart beat in rhythm of the little girl's giggle. With a sigh of relief, he realized that he was going to be all right. Sooner or later...

ikonka: YugiHawkins

Búrka sĺz

13. ledna 2013 v 0:11 | Eli |  TVORBA
Ano, vím, že postrádám kreslířský talent, že jsem pako, a že bych tohle vůbec neměla dělat, ale baví mě to.
Zaposlouchala jsem se do své oblíbené písně od The Paranoid a nějak za chvilku vzniklo toto. Snad na tom je vidět alespoň maličko emocí, a snad tu není žádný zdatný grafolog, který by si mě podal. .))