Únor 2013

Minda z Kotěhůlek a ČičiRocker

27. února 2013 v 0:33 | Eli |  TVORBA
První článek do jedné z přicházejících rubrik.
Ano, ono to i šije. Křivě a nekvalitně, ale šije. Baví mě to, i když vím, že nejsem talentovaná (ale na co jsem, že). Moje dárky nejbližším mají vždy složku "toto jsem pro tebe šila minimálně 5 hodin, je to originál a myslela jsem na tebe při výrobě". Naštěstí to lidé v mém okolí dovedou i ocenit, protože ten čas a rozpíchané prsty stojí daleko víc než drahý dárek z obchodů "vyrobený" během jedné minuty u pokladny.
Šiju hlavně podivné příšerky, ke kterým si vymýšlím příběhy, popřípadě jsou vyšitou charakteristikou osoby, které jsou určeny. Ty, které vám ukážu dnes, jsou vánoční dárky pro dva z mých milovaných lidí.

Minda z Kotěhůlek

Bájná postava ze seriálu Pojďte pane, budeme si hrát (zkoukněte celé, jinak to nebude mít pointu). Tato ovšem není výlupek. Možná, že jí zůstalo z původní předlohy jen trochu toho fintění. Kočička je to proto, že má drahá obdarovaná všemu hezkému, ať už věci nebo člověku, říká "kočička". A i když tuhle věc poprvé držela v ruce, pronesla: "Ale, ty kočičko." :'D

ČičiRocker

Letos jsem se docela držela kočiček, a i toto je kočička, i když úplně jiná, jinak poskládaná a jinak ušitá. Je to vlastně kočičák, takže nemá namalované oči, je trochu víc mužnější, a... Protože je to rocker, tak má pořádné řetězy kolem krku. Respektive jeden řetěz jsou korálky, a málem jsem z toho navlékání porodila. Ale povedlo se. Dokonce to šlo i pevně zašít do vnitřností.

(Ne)malé radosti: únor 4

25. února 2013 v 23:45 | Eli |  DIÁŘ
PŘÍŠTĚ UŽ OPRAVDU BUDE NORMÁLNÍ ČLÁNEK, NE TOHLE. OPRAVDU.
Když já nestíhám, vůbec nic nestíhám. V dobrém. Sice mám na články několik nápadů, ale vždycky mi do toho něco vleze. Něco nenapísmenkovaného, něco živého, něco úžasného. A to se pak těžko sedá ke klávesnici a sepisuje. No, každopádně, odhodlání "být jako dřív" už je. Ještě nějak zařídit, aby po mně nic nechtěli ve škole, a všechno bude hrozně moc fajn. Ale jak by po mně nemohli ti otitulovaní ušáci Sheldonové NIC chtít, že.
Oni si myslí, že holt nemám nic lepšího na práci než číst slovníky (ano, čtete dobře, číst slovníky). A ještě víc si myslí, že mám zbytečné peníze na hromady hloupých, složitých a nezáživných knih, když nemám ani na to, co bych chtěla. Ale to není radost, takže k jádru pudlíčka:

1.) Není nad pizzu s průměrem půl metru v jednu v noci. Když hřešit, tak hřešit.
2.) Měla jsem dokonalý víkend. S těmi mému srdci nejdražšími.
3.) Miluju, když se v Panerii z "něco sladkého a kafe" stane "dáme si ještě největší panini, viď?".
4.) Miluju překvapení. A dárky ze srdce.
5.) Miluju dávat dárky a dělat radost, i když ani jedno neumím.
6.) Není na světě nic roztomilejšího, než ňuňátko Dai sedící v rohu za velkým hrnkem kávy a kopou muffinů, zamuchlané do toho úžasného svetru.
7.) Film Lincoln je dokonalý. Do-ko-na-lý. Výběr a výkony herců, kostýmy, záběry ještě lepší než klasické spielbergovské. Nechápu, že má tak nízké hodnocení. Ano, je to dějepisný film, takže se v něm asi řeší dějinné mezníky, že. Čekal by snad někdo od životopisu Abrahama Lincolna ježdění na jednorožcích a hraní si na Spajdrmena?!

(Ne)malé radosti: únor 3

18. února 2013 v 13:02 | Eli |  DIÁŘ
Konečně ukončený semestr. Sice už mi dnes odpoledne začíná škola, ale co, aspoň už se nemusím učit. Sedět tam mi nevadí, zvlášť, když tam budu sedávat jen dva a půl dne, chí. Takže hurá, třeba se tu začnou objevovat normální články, ne tyhle výčty o ničem, fotky, sem-tam-něco-aby-se-neřeklo, a takové nic neříkající nicotnosti. Mám milion (skoro) nápadů na kreslení, psaní (už bych vám sem vážně mohla začít házet své povídky, píši hodně, jen prostě nějak vždycky zapomenu), DIY, dokonce i tvorbu, na kterou tady zatím nemám rubriku (cha, snad to trochu voní překvapením). A mám rozdělaných asi 5 písniček, ale nebudu to dělat jako doteď, tzn. něco honem nazpívám a natočím, když nestíhám, a nazdar. Mám posunuté originální písničky do jiných tónin, a tak. Takže snad to bude lepší než doteď, protože doteď to stálo za houby, buďme upřímní. Tak, a teď už k jádru pudla, aneb pěkné věci za tento týden:
1.) Skončilo mi zkouškové, je za mnou můj první vysokoškolský hnusný semestr.
2.) Maminka mě při mém čtvrtečním příjezdu k ní přivítala pořádným a nefalšovaným borščem.
3.) Měla jsem tak nabitý týden, že jsem nestíhala blog, internet, nic.
4.) Poznala jsem jednoho úžasného člověka.
5.) Dostala jsem úžasný pugét k Valentýnu, a vůbec, netrávila jsem Valentýna zas tak úplně sama.
6.) Mám nový crack oblíbený film. Beautiful Creatures. Je to takový mnohem, mnohem kvalitnější Twilight.
7.) Koupila jsem si lístky na koncerty The Paranoid (jo, tihle chlapci jsou to) a Bring Me The Horizon.
8.) Dědeček mi po spoustě let udělal citronádu jako v časech, když jsem byla malá. Až mě to dojalo.
9.) Neskutečně moc jsem si užila víkend.
10.) Nakoupila jsem levně úžasné oblečení, např. dva úplně nové značkové kabáty dohromady za 320 Kč.

I wish I wasn't such a narcissist

12. února 2013 v 0:20 | Eli |  TVORBA
Jelikož dnes již po sté poslouchám svou oblíbenou píseň od Mariny and the Diamonds, o které jsem se zmínila zde, a protože mi za měsíc a půl bude 20, a mám jednu z posledních šancí chovat se jako puberťačka a dylina, rozhodla jsem se, že si dám na bloGíseQ cíleně pár svých fotek. Je to rovněž proto, že jsem s nimi celkem spokojená, a proto, že mě ještě ve středu čeká jedna zkouška, a jedu tak nějak už na úsporný a zoufalý režim - příliš se mi nechce ani nechtít - natož pak psát nebo tvořit. I když, můj ksicht vlastně je taková tvorba... Tímto uvádím zdroj obrázků: geny mých rodičů.

Jedna páteční. Za ty dokonalé oči vděčím Urban Decay, Karlu Lagerfeldovi a kvalitnímu blending brushi. A genům:


Více fotografií po kliknutí na "Celý článek".


(Ne)malé radosti: únor 2

9. února 2013 v 23:22 | Eli |  DIÁŘ
Tento týden to asi bude kratší, protože jsem ho strávila na zkouškách, po doktorech a uklízením. A onemocněl mi můj nejdražší, takže kus super plánů se přesunul na další týden. Fňuk. Ale vždy se najde něco pěkného... :]

1.) Přispěla jsem drobné, které jsem našla v kapse, na útulek pro pejsky. Sice to bylo jen pár korun, nechtělo se mi hledat peněženku, protože jsem táhla tašku s nákupem, ale zahřálo mě u srdce to překvapené "Jé, děkujeme moc, jste hodná" od paní, která vybírala. Asi se moc Pražáků k něčemu, jako je charita, nesníží.
2.) Objevila jsem super nový čaj. Vzhledem k tomu, že piju v podstatě jen Earl Grey, jasmínové a zelené čaje (ovocné jsou chemie až hrůza, pokud si člověk neudělá vlastní domácí), je pro mě vanilková příchuť úžasné osvěžení, yummy om nom nom nom.
3.) Přišla mi nová paleta očních stínů, konkrétně Pretty Pastels od Make Up Academy. Už mám aj jednorôžky!
4.) Všichni na mě byli hrozně hodní. Mám ráda, když na mně někomu záleží. Také milučké je to.
5.) Udělala jsem tlustou čáru za něčím, co mě velmi dlouho trápilo.
6.) Zjistila jsem, že nemám proč mít nedostatek sebevědomí.
7.) Vymyslela jsem super recept s těstovinami.
8.) Bylo vás tu 5 000. Děkuji!

A tady jako bonus dva gify se mnou, čajíčkem a oblíbeným svetrem. Pěkně warm and cozy, což je pozitivní: :3

Něco málo o kráse

9. února 2013 v 0:48 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Jelikož kolem sebe slyším neustále "jsem hnusná, musím zhubnout", "jsem tlustá", "nemůžu jít na kafe, to má moc kalorií, a já bych byla hnusná, a nechápu, že zrovna tobě kalorie nedělají starost", a tak podobně, tak musím něco málo napsat. Také já si občas povzdechnu, jak by bylo fajn být lollipop skinny, teda možná častěji než jen občas, ale... STOP, sakra.

Dost mě to mrzí. Hodně lidí se kvůli tomu, že neodpovídá photoshopové velikosti v módních časopisech, za sebe stydí. Musím se tomu jenom smát, protože vím, že problém je někde jinde, a to v tom, že si většina z nás myslí, že musí odpovídat přesně předepsanému vzoru. Nedokáže přijmout to, s čím se narodila, žene se za nemožným, touží být stejná jako miliony jiných. Jak myslíte. Mějte si velikost XXS a vypadejte s malou odchylkou šířky pánve nebo délky rukou jako každé jiné ramínko na šaty v módním magazínu. Zkuste se ale podívat na něco jiného než tělo. Většina modelek je v obličeji absolutně... Nepoužitelná pro běžný provoz. A použitelnost pro běžný provoz je důležitá. Celý život se člověk modelingem živit nemůže, a musí nějak zapůsobit i hlavou a jejími vnitřními a vnějšími součástkami. Ale zpátky. Každý je podle mě krásný. Někdo sice třeba jen chováním a vzhledově to pokulhává, ale k čemu je obličejíček podle šablony, když to něco neumí říct hezkou větu?

Štve mě, že nás odmala společnost učí tomu, že jediná krásná holka je Barbie. A že jen hubenost je známka schopného člověka, že jen hubenost a steroidové svaly znamenají zdraví. Proč, sakra? Každé tělo je jiné. Někdo se prostě narodí se zadkem jako Nicki Minaj a nehne s tím, i když denně cvičí a hlídá si každé jedno jídlo. Někdo má stehna, která nenarve ani do tepláků, a nijak je nemůže vypracovat. Někdo má prsa jak lentilky pod kobercem, někdo si je musí nechat zmenšit kvůli bolesti zad. Tak to prostě je. A krása spočívá podle mě v tom, že se člověk naučí sám ze sebou žít, a bude něco vyzařovat. Něco, co i při pár záhybech na břiše řekne okolí: "Jo, to je člověk, který mi za to stojí, ne žádná ukňučená nula." Znám totiž strašnou spoustu holek s podle společnosti perfektním tělem, ale vím o nich, že nejednu noc probrečí kvůli nespokojenosti se sebou a mají problémy jako každá jiná, ať už moc hubená a nohatá nebo tlustá a faldatá. Zdravé sebevědomí a soudnost jsou klíče k tomuto. Soudnost proto, že když někdo váží 250 kg, bez jeřábu se nedostane z domu a každý druhý měsíc má infarkt, opravdu to v pořádku není...

Sophia Loren to vystihla moc pěkně, a vlastně je její krásný citát jen parafrází na to, co jsem napsala předtím.

Chci jen říct, že když se člověk cítí dobře, je zdravotně v pořádku a snaží se svému tělu věnovat, je jedno, jestli váží 50 nebo 100 kilo. Ano, v časopisech ty skvělé předražené hadříky jsou ukazovány na hubených, protože míň látky míň stojí, a líp to zachytí foťák, když tělo nemá žádné křivky, ale tím to hasne. Každý může být krásný, když je se sebou smířený, pěkně se obleče, a trochu o sebe pečuje. Vezměme si všichni příklad tady z ujeté Američanky Trishy, o které nedávno psala Adelaine. Trish totiž ví, jak se to má všechno dělat.

A ještě na závěr, pokud někoho zajímá, co je můj osobní ideál ženské krásy... Toto:
zdroj obrázků dvou krásných dam: moda.jofo.ru

(Ne)malé radosti: únor 1

3. února 2013 v 23:05 | Eli |  DIÁŘ

Co mě v uplynulém týdnu potěšilo?

1.) Bylo mi několikrát lichoceno, nic mi nebylo vyčteno.
2.) Kamarádka z Francie společně s kamarádem z Itálie, který u ní byl zrovna na návštěvě, mi poslali přání, ještě dodatečně do nového roku. Moc mě to potěšilo. Kdo dnes ještě posílá dopisy, a ještě k tomu milé?
3.) Užila jsem si dvě krásná odpoledne. Jedno s kamarádem, jedno s mou nejmilejší kolegyní ze školy.
4.) Jen tak jsem dostala 2 bonboniéry, pro radost.
5.) Výše zmíněná kolegyně ze školy mi ukázala super místo, a tak jsem si koupila 4 knihy celkem JEN za 120 Kč. Petrolejové lampy za 20, Parfém: Příběh vraha za 40, Paní Bovaryová za 20 a Mefisto za 40.
6.) Amy už je v pořádku, ani neví, že byla na nějaké operaci.
7.) Byla jsem na víkend u maminky a viděla jsem v televizi (ve které obvykle nic zajímavého není) dva super filmy. Názvy nevím, ale po dlouhé době jsem viděla něco hezkého, aniž bych si to sama vybrala v kině.
8.) Udělala jsem si téměř se všemi mými milovanými plány na přicházející a ten další týden. Snad nám to všechno vyjde, když máme na sebe konečně pořádně čas.
9.) Potkala jsem náhodou kamarádku, kterou jsem neviděla skoro rok, a pěkně jsme si popovídaly.
10.) Včera jsem si celé dopoledne povídala s Jamesem na Skypu, smáli jsme se... Jako kdysi. A bylo to moc fajn.

A co potěšilo vás?


Hudební TOP5 leden 2013

1. února 2013 v 0:37 | Eli |  HUDBA
Rozhodla jsem se, že sem budu každý měsíc dávat svou hudební TOP5 - písně, které nejvíce poslouchám. Nejde o následování aktuálních žebříčků (nebylo by ani moc co následovat), ale o můj vlastní pocit a znovuobjevení Ameriky ve stylu "shuffle mi hodil to a to, a mně se to šíleně líbí, vůbec nechápu, jak jsem bez té písně mohla celou tu dobu vydržet". Obrázky alb jsou z google.com a kliknutím na název písně se dostanete na YouTube k samotnému poslechu. Snad to bude pro vás inspirativní. :]

Marina & The Diamonds - Teen Idle

Neskutečně silná píseň, ať už textově nebo hudebně. Mám ji pořád v hlavě, pořád si ji zpívám. Text je nádherný, a myslím, že se v něm najde strašně moc lidí kolem dvaceti let, ať už jen částečně nebo úplně. Marinin hlas to celé posouvá ještě na vyšší level. Kdyby to nenapsala ona sama a zpíval tu samou věc kdokoli jiný, asi by mě to tak nedostalo. Je to píseň číslo 9 z alba Electra Heart.

Lana Del Rey - Video Games

Nemám Lanu ráda jako člověka. Každopádně ta holka píše úchvatné texty (až se divím, protože inteligence moc nepobrala), a text od Video Games není žádnou výjimkou. Nádherně procítěný, opravdový, nijak nepřikrášlený. Jako v případě Mariny je napsaný tak, že si v něm každý najde kousek. Hudebně je to taky nádherná věc. V jednoduchosti je prostě krása. Je to píseň 4 z alba Born To Die.

Black Veil Brides - Nobody's Hero

Skladba 15 z úplně nového alba Wretched and Divine: The Story of the Wild Ones. Pokud máte slabou chvilku, nevidíte moc východisek, a cítíte, že nejste ničí hrdina, ačkoliv toho máte hodně co říct, není to ideální hudební terapie. Dá se to vyložit i jako boj dobra proti zlu, boj lásky proti světu plném naštvaných a sobeckých lidí. Píseň ještě není na YT, dávám link na Amazon, kde je ukázka.

Rameses B - Come Back From San Francisco

Moc pěkný chillstep (nebo jak já tomu hudebnímu žánru říkám - jednorožčí dubstep) od úžasného britského DJe a producenta. Nemůžu tomu mixu vytknout ani to, že nemá text, který obvykle vyžaduji. :D Člověka to zanese (hlavně "refrén") na druhý konec světa (nebo i do jiné dimenze, haha) do nekonečné pohody. Je to neuvěřitelně uklidňující, optimistické, jednorožčí a duhové.

Pierce The Veil - Caraphernelia

Textově i hudebně dokonalé em(íčk)o, které dokáže člověku přesně přiblížit každý pocit, který ten a ten verš popisuje. Kdo si prošel tím, o čem se v písni zpívá, může i plakat. A co je caraphernelia? Nedá se to česky přesně říct, ale je to horší, než zlomené srdce. Je to závažná choroba z nešťastné lásky, která všechno nechá na místě, nikdy neodejde... Čtyřka z alba Selfish Machines.
přebaly alb: last.fm