Březen 2013

(Ne)malé radosti: březen

25. března 2013 v 11:16 | Eli |  DIÁŘ
  • Není nic lepšího, než když je člověk obklopen těmi nejúžasnějšími lidmi. Tak moc úžasnými, že vám ani nevadí, že na všech společných fotkách děláte antikoncepční ksichty (antikoncepční = eufemismus pro odpudivé. Neberte mi moje divné asociace).
  • Není nic hezčího než zdrobněliny mého jména z úst těch, od kterých o zdrobněliny stojím.
  • White Chocolate Mocha ze Starbucks? Kafařský orgasmus, jakože fakt.
  • Čerstvé jahody s bílou čokoládou? Nová oblíbená svačinka.
  • Pravá ruská mléčná Aljonka? Geniální, i když lehce fattening.
  • My Chemical Romance? Ano, jsou dobrým bodem, protože vůbec existovali, a protože jsem je mohla vidět naživo.
  • Tetování? Moc fajn věc. Takový přenosný diář, který člověk neztratí. Mám potetovanou polovinu předloktí, ale neukážu. Zatím nemám potřebu. Možná proto, že pro mě ten obrázek/nápis znamená tak strašně moc.
Ještě mě v měsíci březnu čekají kulatiny dvacetiny narozeniny. Nějak nevím, co si o tom myslet. Zaprvé se mi nechce stárnout, zadruhé vůbec ještě netuším, jak budu slavit, protože to jde tak nějak mimo mě, a... Tak, no.
O víkendu si přivezeme nové koťátko. Nádherné. Muchlací.
A asi toho ještě bude víc, uvidíme.

Nečekaně a najednou

23. března 2013 v 18:07 | Eli |  HUDBA
Dnes v brzkých ranních hodinách jsem se dozvěděla, že se rozpadla jedna z mých nejoblíbenějších hudebních skupin. My Chemical Romance. Absolutně jsem to nečekala a nemohla tomu uvěřit, a tak jsem se podívala i na Wikipedii, která přece nikdy nelže (ale neříkejte to profesorům z VŠ!!!) Proč zrovna oni?...

Víte, současná hudební scéna stojí za houby. Pořád to samé dokola, žádná originalita, žádný hlubší smysl (maximálně někdo penis schová za "whistle", jak ráda říkám), nic (ale čest výjimkám, že). My Chem byli jednou z kapel, které jsou pravým opakem dnešního mainstreamu. Měli nezaměnitelný styl, měli v čele Gerarda, který byl poznatelný mezi tisíci, měli neskutečnou základnu fanoušků, měli vždy co říct. Uměli pomoct. Mohla bych tu hodiny a hodiny mluvit o tom, kolika lidem jejich hudba byla terapií a pomocí od nějhoršího. Sám zpěvák Gerard mohl nám fanouškům být vděčný za to, že se i nadále díky hudbě neutápěl v drogách a problémech. My Chem byli všichni velké osobnosti. Gerard, Frank, Mikey, Ray i Bob. Osobnosti, na které člověk nezapomene, ať už to bylo kvůli jejich úžasnému vyjadřování (Mikeyho metafory jsou ty nejlepší, byl by z něj opravdu dobrý řečník), uměleckému nadání nebo vtipu.

Na jednu stranu je chápu. Děti, manželství, rodinný život, už ne věk lehce přes dvacet... Každý se chce usadit a mít klid. Na druhou stranu se ale zlobím. Zrovna ve čtvrtek jsem jim psala, kdy budou někde poblíž Čech, že potřebuji, aby mi Gerard napsal na ruku kousek jednoho textu, který bych si chtěla nechat vytetovat. Že by to pro mě hrozně moc znamenalo. Odpovědi se asi nedočkám, ledaže bych zajela Geeho navštívit domů, haha.

No nic. Comeback určitě bude, ale nevím, kdy, a tak je na místě to všechno zhodnotit.
Poslouchala jsem MCR 8 let. Osm let z dvaceti. To je sakra pořádný kus života. Vlastně mi ukázali, co je pořádná hudba, a minimálně v hudbě mě profilovali k určitému směru. Možná, že mi hodně ze sebe dali i jako osobnosti, v nějakém tom vnitřním "stylu/vkusu", který je spouštěčem zájmu, nebo co. Byli mi obrovskou inspirací v mnoha uměleckých věcech, které jsem dělala. Byli hudebním balzámem pro mou duši. A v roce 2007 byl pro mě jejich pražský koncert docela velkým zlomem a zážitkem, a jsem ráda, že jsem je alespoň jednou mohla vidět na vzdálenost dvou nebo tří metrů.
No nic. Jdu oslavit to, že vůbec byli. Poslechem všech jejich alb.

BUDETE MI CHYBĚT.

zdroj gifu: gerardkilljoy.tumblr.com

Jak časopis přetvořit v odpadkový koš?

11. března 2013 v 0:54 | Eli |  NÁPADY
Snad úplně každý z nás má doma nějaké staré časopisy.
Někdo je sběratel nepořádku a staví si z nich hrady, jiný je neprodleně po přečtení odnese do popelnice, a další... Si řekne, že by ten papír mohl nějak využít pro výrobu nějaké věci, kterou potřebuje.
Domácí dopisní papír a všechno z "časopisové rozmočené kaše" už je oldschool i na všechny hipstery, a tak mě napadlo využít ten papír jinak. Trochu jsem se inspirovala tady, ale výrobek, který vám zde představuji já, je úplně jiný, můj vlastní styl.
Mám sice hned vedle pokoje kuchyň (cha, a od té doby, co mám tímto způsobem přeskládaný byt, je to na mně vidět), takže tam mám i koš, ale občas, když něco stříhám nebo sním sladkost, jsem líná ty 3 metry ujít, a potřebovala jsem už prostě koš i v pokoji. Sice jsem si ho za něco přes dvacku (určitě!) mohla koupit v IKEI, ale kdoví, jestli by neřehtal jak kůň, že jo. Takže mi zrak padnul na hromádku magazínů na polici, lepící pásku, a jala jsem se tvořit.
x

Jestli mi někdo řekne, že je to blbost a hnus, tak zaprvé pošlu danou osobu do prčic, protože jsem ušetřila životní prostředí o kus plastu, a zadruhé slušně vyzvu, ať nějakou alternativu zkusí daná osoba vymyslet sama. PEACE.

Dissecting Room

7. března 2013 v 23:10 | Eli |  TVORBA
Když má člověk náladu nic moc, tak ho prostě napadne kreslit své alter ego v mrtvé verzi, ale aby to nebylo tak depresivní, tak... Obživlé po pitvě. Cha cha. Milí a nemilí, seznamte se se slečnou Autopsyovou.

(Ne)malé radosti: začátek března

4. března 2013 v 12:05 | Eli |  DIÁŘ
Než začnu:
Som sa rozhodol, že budu "(Ne)malé radosti" přidávat jen cca jednou za 14 dní, abych neměla zahlcený blog.
Můj život je momentálně hodně na houby (nebo takhle - mám pořád skvělou náladu a mám se úžasně, já to jinak neumím - ale prostě je teď toho na mě... Dost. A nemíním to tady rozebírat.). Takže to tu bude nejspíš zahlcené obrázky temnějšího ražení, a tak. Předem pardon, budu se snažit kreslit jednorožce tak moc, jak ve škole na nenáviděné přednášce... Radši. A teď už očekávaný PUDLÍČEK:
  • Dostala jsem televizi. Sice se na ni nejspíš nebudu často dívat, protože na to nejsem zvyklá, ale musím říct, že sledovat filmy na velké obrazovce s milionem pixelů a barev je lepší než sledovat filmy na malé a nepříliš kvalitní obrazovce notebooku. Mám obrovskou radost.
  • Ruší se právě jedna filiálka mého oblíbeného obchodu a nakoupila jsem si tam kopu, ale opravdu kopu oblečení. Za šestinu původních cen. Juch!
  • Měla jsem tu celý víkend maminku, a bylo to moc fajn.
  • Konečně mi mazaní pánové ve škole dopsali vše do indexu. Nezbedové!
  • Četla jsem si po několika letech mangu Shinobi life a krmila se u toho čokoládou. Připadala jsem si z toho šestnáctiletě a vzpomínala při tom na mého dávného přítele, který mi tu japonskou sérii koupil.
  • Miluji McQueenovskou lebečku, kterou jsem dostala od mého nejdražšího. Nadšeně ji nosím skoro denně.
  • Není krásnější vůně než "Fresh Cotton" svíčky. Nevím odkud je, protože je to dárek, ale ta vůně je dokonalá.
  • Měli jste višňový dort v McCafé? Chutná neskutečně božsky!
  • To počasí venku? Nejsem sluníčkový nadšenec, nýbrž vampír, ale je to takové... optimistické. :3

Hudební TOP5 únor 2013

1. března 2013 v 1:06 | Eli |  HUDBA
NÁVOD K POUŽITÍ: Kliknutím na interpreta a název písně se dostanete na YouTube ke klipům. Příjemný poslech!

Bring Me The Horizon - Shadow Moses

BMTH tímto singlem u mě hodně stoupli v ceně. Už chvilku jsem je pořádně neposlouchala, protože jsem prostě z toho rádoby krutopřísného screama s pár growly na pomezí jednorožčího metalcore a deathcore s karamelovou příchutí vyrostla (kromě toho úžasného kytarového sóla v I Used To Make Out With Medusa, to jsem si přetáčela cestou do školy skoro denně). Tohle je stylově úplně někde jinde, jsou tam POŘÁDNÉ vokály, Oliver je kočička, a i textově to konečně není "fakjů fakjů dáj dáj". Tleskám! ♥ A neskutečně se těším na nové album a koncert.

Marina & The Diamonds - Lies

Marina je pro mě už pěkných pár měsíců naprostá srdcovka, vzor a dokonalost, takže asi nikoho nepřekvapí, že je v žebříčku i teď, ovšem s jinou písní. Lies s úžasným textem sice nenahradilo Teen Idle z minulého měsíce úplně (to prostě budu asi poslouchat věčně, je to jedna z těch věcí, co se mi nikdy neoposlouchá), ale taky ho hodně jedu. Klip se mi neskutečně líbí, ona je prostě dokonalá panenka s andělským hlasem, mozkem na správném místě a nekonečným talentem. Opět album Electra Heart, píseň číslo 3.

The Paranoid - Je v nás viac

"Já nečakám, že pochopíš. Sám pred sebou tlačím svôj vlastný kríž. Ak zostať mám žiť na Zemi, chcem svoje práva, nie byť súdený." Ten text se Igorovi jako obvykle povedl. Není to nijak extra deep, ale je to neskutečně silné a pravdivé. V kombinaci se super kytarovými riffy a bicími ještě víc. Paranoidi pro mě moc znamenají a stále nemůžu uvěřit, že tak úžasná hudba mohla vzniknout na Slovensku. Za 2 týdny je zase uvidím naživo, a všechny texty si zazpívám pěkně Z plných pľúc (tak se jmenuje nový singl, poslechněte tady). Album Dva svety, píseň 2.
My Songs Know What You Did In the Dark (Light Em Up) - Single, Fall Out Boy

Fall Out Boy - My Songs Know What You Did In The Dark

Fall Out Boy slaví po neskutečně dlouhé době svůj comeback. Už z nich nešílím jako v době, kdy mi bylo tak o 5 let míň, ale nový single se mi moc líbí, hlavně jeho podtitul Light Em Up (z klipu jde pochopit, proč. I když se mi moc nelíbí slečny hérečky, je to pěkná myšlenka. Spálit všechno staré, začít znovu, snad i lépe...). Zní to trochu jinak než dřív, je to električtější, ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak. Kvalita, i když v jiné formě, zůstala, a já už se moc těším na nové album, které vyjde, tuším, v dubnu.

Never Shout Never - What Is Love?

NSN jsou mou další neskutečnou srdeční záležitostí. Nejradši mám shodou okolností album What Is Love (tato stejnojmenná píseň je na něm číslo 7). Celé to kolečko (čti: CD) je takové příjemně odpočinkové a hippiesácké, ale zároveň sděluje a rozebírá i něco závažnějšího, co donutí člověka alespoň na chvíli přemýšlet. V této písni je strašně cítit Amerika (nebo já nevím, třeba až moc přemýšlím a interpretuju, ale prostě z ní cítím typické předměstí a jeho společnost s neighborhood watch). A ten refrén je tak krásně úderný...

ZDROJE COVERŮ ALB: last.fm (BMTH, M&TD, NSN), google.com (TP), iTunes (FOB)
MIMOCHODEM: Líbí se vám popisy, nebo blekotám klišé a hlouposti? Potřebuju to vědět, sama neposoudím. Díky.