Prosinec 2015

Ztracena v Berlíně

6. prosince 2015 v 0:06 | Eli |  DIÁŘ
Před pár týdny jsem byla na pár dní v Berlíně. Město je to krásné, o tom není pochyb. Má úžasné památky (všechna muzea v centru a Berlínský dóm, och, to byla nádhera! Muzeum NDR? Naprosto skvostné. Zajímavě zpracované židovské muzeum, takový podobný koncept jsem viděla pouze v Izraeli.), člověk se tam cítí jako na dovolené v Turecku, což se na podzim a v zimě hodí (viděla jsem asi 3 blonďaté lidi, z toho 5 byli turisti. Ne, že by to bylo špatně, jen je to zvláštní, jiná německá velkoměsta mi nepřijdou až tak moc multikulturní, a to jsem myslela, že Frankfurt nad Mohanem, kde jsem byla delší dobu, nic nepřekoná), díky zmíněné multikulturalismu tam člověk najde ty nejlepší AUTENTICKÉ restaurace s nestředoevropskou kuchyní. Několikrát jsem se přežrala k prasknutí, a pak vyletěla blažeností do nebe.

Je ale několik věcí, které mě na Berlíně NESKUTEČNĚ vytáčely.

1.) Jízdné. Co to je, tyvole, za moresy, prodávat jízdenky, které platí od 3 ráno do 3 ráno? Takže ať už jste si narazili jízdenku ve dvě odpoledne nebo v 10 večer, ráno druhý den stejně musíte koupit novou jízdenku, neboť stará je propadlá. Jedna jízdenka 7 Euro. Jasně, vy sviňuchy, jen vykořisťujte chudáky turisty... Tohle jsem nikdy nikde neviděla, a snad už ani neuvidím.
2.) Ceny vstupů do kulturních památek. Nic nebylo zdarma, vůbec nic. V jiných velkoměstech je alespoň do některých muzeí nebo galerií vstupné žádné nebo symbolické. V Berlíně stojí úplně všechno minimálně 8, 10 Euro. Muzea klidně 30. Televizní věž 13 Euro. Jsem jediná, komu to přijde uhozené? Jasně, většina památek je super, ale vstupné je skutečně tragické výše.
3.) Neznalost mladých Němců. Ptala jsem se recepčního s germánským jménem ve věku cca pětadvacet, jak se nejrychleji dostanu k Berlínské zdi, protože doprava je tam naprosto šílená, ještě o ní budu mluvit. Ptala jsem se německy, takže nemohlo dojít k nedorozumění. Nevěděl, jakou zeď myslím. Šel se zeptat své o něco málo starší kolegyně, která vypadala jako Heidi, děvčátko z hor, i blonďatý cop měla. Nevěděla. Tak se zeptali čtyřicetiletého sekuriťáka. Ten věděl. Bože, vážně vím o Berlíně víc, než jeho rodilí obyvatelé mojí generace? Na výletě v Berlíně jsem se naučila, že nejlépe mě budou navigovat lidé, kteří vypadají úplně nejméně jako prototyp Němce. Nejvíc nám pomohl Pákistánec, Turek a Vietnamka. Ti totiž mají zájem.


4.) Neochota obsluhy v informačních centrech. Nikdo nic neví. A když už si myslí, že ví, pošlou vás špatně. Když jim se vztekem jdete zpět do infocentra říct, že tam to fakt není, tak řeknou: "Aha, tak nic, no." Vyřešeno. Tyvole.
5.) Dopravní systém. MetroBus, CityBus, Bus. Bahn. S-Bahn. Speciální Bahn. Zastávky milion kilometrů od sebe, výluky vypsané na jedné miniaturní cedulce někde na skrytém místě. Trvalo mi dva dny se v tom vyznat. Na málokteré stanici bylo všechno označené jak u normálních lidí. Děs všech děsů.