Leden 2016

Pan Rickman

15. ledna 2016 v 22:09 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Včera okolo poledne se ke mně dostala zpráva, kterou jsem nečekala, a která mě skutečně hluboce zarmoutila...


Alan Rickman zemřel na rakovinu.
Nikdo kromě jeho nejbližších ani netušil, že je to tak vážné. V srpnu jsem zaslechla, že měl mozkovou příhodu. Koho by ale napadlo cokoli dalšího? O to více mě tato zpráva zasáhla.

Poprvé jsem si uvědomila existenci Alana Rickmana, když přišel do kin Harry Potter. Série, na které jsem vyrostla. První knihy, které jsem přečetla v angličtině, byly právě od J K. Rowlingové. Byly to i příběhy Severuse Snapea. A právě jako zamračeného cynického profesora, ale zároveň největšího hrdinu celé HP série, si ho vždy budu pamatovat. Byl skvělý v mnoha dalších filmech. Byl nekonečně šarmantní a měl velký herecký talent. Měl nezaměnitelný hlas a velmi břitký smysl pro humor, což se dalo poznat i z pouhých rozhovorů. V Británii dle mého názoru není v hereckém světě tak velká osobnost, možná trochu dorůstá Benedict Cumberbatch. Ale toto všechno zní jako omleté fráze... Žádné chvalozpěvy bohužel nevyjádří, jak moc jsem Alana měla ráda.

Nikdy jsem se s ním samozřejmě nepotkala osobně. Přesto to byl můj nejoblíbenější herec a byl mi opravdu sympatický. Musím přiznat, že se mi i ve zralém věku neskutečně líbil. Nejednou jsem před svým přítelem v žertu řekla, že jednou budu paní Rickman, protože je to nejvíc sexy chlap. Když učím angličtinu, rozdíl mezi AS a LIKE vysvětluji mimo jiné na příkladových větách "Grumpy Cat looks like Severus Snape" a "As you know, Alan Rickman is my favourite actor." Vydržela jsem se klidně půl odpoledne dívat na rozhovory s Alanem a na různé historky z natáčení. Přirostl mi k srdci jako málokdo.
A byl jedinou veřejně známou osobou, jejíž odchod mě opravdu rozplakal...
Mám pocit, že s ním zmizel kus mého dětství. V mém srdci má ale navždy reservé. Jako pan Herec a pan Krásný.

Dál

12. ledna 2016 v 2:07 | Eli |  DIÁŘ

Na pár dní troška sněhu, křupavého pod nohama. Všechna jeho bělostná čistota v lesích zmizela, zůstal jen mráz, po tak dlouhém teplém období až pálící. Utichlá krajina, zlověstné ticho zimy. Drahá šála z velmi silné příze zauzlovaná těsně u krku, z obličeje zůstává nezahalena polovina. Zesnulý v rakvi k nepoznání, však upraven tak, že se pozůstalí rozpláčou kvůli vyzařujícímu klidu a bezbolestných nebesích. Čistá radost na karu ze setkání, hledání pěkného bodu smutného dne. Rodina se sešla, někteří museli cestovat opravdu přes půl světa, ze vzdálených kontinentů.

Vánoční stromek potupně svléknut a vyměněn za stojan na kabáty, sotva jeho mladost nabyla první drobné prasklinky, avšak zachráněn a zasazen. Zapustí pochroumaný znovu kořeny? Křehké ozdoby pečlivě uloženy na půdě, světýlka namotaná na starých novinách. Tři králové netrpěliví a bez zájmu, na otevření dveří čekali snad jen zlomek sekundy. Dům nehoden požehnání?

Několikadenní opuštění domácích oblíbených hrníčků a teplé polévky. Kočičí tlapky zde v noci není slyšet. Interkulturní komunikace a Společenské otázky současnosti čekají na termín sepsání a započítání do indexu, myšlenky však těkají na jiná místa, vzdálená, severská. Norsko za několik týdnů. Hora knih lačných po přečtení, po tom být inspirací pro bakalářskou práci. Chladný studentský byt, tapety padají. Hřeje pouze tělo milovaného, telefonáty plné niterných slov uprostřed noci, čekání na cestu zpět domů. Avšak doma je i v náruči. Rozpolcenost. Snaha stát se lepším člověkem, otevřít oči novému poznání. Ztrácení peněz do kasičky daleko od chtivých rukou a nenasytných očí v obchodech. Tam na severu bude k duhu každý drobeček.