Červen 2016

Jedenapůldenní prázdniny, zotročení a Brexit

22. června 2016 v 22:45 | Eli |  DIÁŘ
Státnice jsou za mnou. Mám titul, jsem podle vylosovaných otázek odbornice na management a středověké anglické umění, hehe. Jsem přijatá i na navazující studium. Bude ze mě překladatelka jak lusk. Pokud nebudu vědátorovat nad společností v anglofonních zemích, že...
Vystěhovala jsem se z bývalého studentského bytu a tak trochu zaskládaná věcmi ze dvou domácností se už nemůžu dočkat, až se nastěhuji jinam.

***

Poslední půlrok byl opravdu velice krušný. Nezastavila jsem se ani na sekundu, a pořád chtěla zvládat víc a víc. Den a půl jsem si po celém tom maratonu mohla odpočinout, a teď už jsem s mým drahým 2 týdny v milovaném Skotsku.

Jsem opravdu šťastná, že zase mohu poznávat novou oblast, neznámé situace. Už jen to spaní na letišti mi udělalo dobře (ale vypadala jsem jako zombie. Napřed na mě hodinu v kuse čuměl nějaký Polák středních let a potom se na mě cestou na WC nalepil nějaký výrostek z Glasgow, tak jsem byla nesvá a spala jen tak napůl). Miluji změny, miluji dobrodružství, nedokážu dlouhodobě sedět na jednom místě, nerozvíjet se, být uvězněná.

Našli jsme si zdánlivě skvělou práci, ale cítíme se jako otroci. Je tu příliš mnoho dramat a problémů, na které nemáme náladu. Vedení nám zabavilo jídlo, na směně mohu údajně pít pouze jednou denně, i když to není pravda, neustále tu někdo má na krajíčku, a vedení by si pro pár pencí dalo vrtat nejen koleno, ale i lebku. Přemýšlíme, zda ještě více zatnout zuby, anebo putovat jinam. Na jednu stranu bych odsud s radostí vypadla během půl minuty, na stranu druhou mi už během té krátké doby několik kolegů přirostlo k srdci. Dokonce jsem už dostala i dáreček! A ta legrace za to stojí. Ale není vše, asi. Rozcestí Eli nerada. Ale snad se rozhodneme správně.

Ať tak či tak, je tu nádherně. A léto 2016 je první z mých skotských lét, které je příjemné. Ačkoliv jsme hodně na severu, počasí je překvapivě slušné. Prší jen jednou denně, ha.

***

S velkým napětím sleduji debaty týkající se britského referenda o setrvání UK v Evropské unii a jsem zvědavá na výsledky. Snad mají rozum a rozhodnou se pro status quo. Ano, chápete správně, Brexit podle mě není dobrým řešením. Británii by samostatnost stála nemalé peníze a nemalé následné úsilí, trh by byl na tom velmi špatně. Také jsem si téměř stoprocentně jistá, že Skotsko, Wales a Irsko by se od Anglie časem odpojily, protože už z principu nechtějí to, co Westminster. Ty debaty jsou strašné. Příznivci UKIPu a vystoupení z EU poskytují lživé informace, a těch 10% nerozhodnutých voličů samozřejmě zmanipulovaná fakta mohou přitáhnout na "temnou stranu". Ano, kampaně jsou překroucené skrz na skrz, i "mí favoriti" si něco přibarví, ale UKIP si jede těžké pohádky. Ve videu Johna Olivera je mnoho zajímavých a vtipných narážek.
Ovečka?








Vzteklé feministky, zabednění machové,... A kvóty.

5. června 2016 v 15:44 | Eli |  NÁZORY A (S)MYŠLENKY
Mám ve svém okolí spoustu mladých žen, které se dle mého názoru chovají jako blbky. A mám kolem sebe také mladé muže, kteří se chovají jako blbci. Dnes si povíme něco o přehánění.

Příliš emancipované mladé ženy. Sice po nocích brečí do polštářků, protože je nikdo nechce (protože často ponižují ostatní), některé se zoufale nabízejí všem chlapům okolo, navenek se ale chovají jako neskutečně emancipované feministky, které si píší do statusů, jak strašně moc nepotřebují chlapa. Dnes už asi nestačí k fotce z cest dát hashtag #girlonatrip, ono je potřeba ještě #woman, #lady, #powerfulwoman, a tak dále. Když nějaká kamarádka těchto dívek v něčem uspěje, nestačí napsat jednoduché: "Jsi šikulka, gratuluji." Musí se napsat něco jako: "Krásná, chytrá, talentovaná žena. Žádný chlap s tebou nevydrží, kočko." Protože jsme přece něco víc. Protože pořád potřebujeme dokazovat něco, co už dokázáno bylo.

Ano, my ženy jsme si musely vydobýt svou pozici. Donedávna jsme byly jen majetkem manželů, nemohly jsme se vzdělávat nebo být nezávislé. Ty časy jsou ale za námi. Studujeme, máme skvělé práce, řídíme mužské zaměstnance, můžeme podnikat, jsme volné. Jediným problémem, který zůstává přítomen, je nerovnost příjmů žen a mužů. Je v pořádku brojit za rovné výplaty, obě pohlaví by za stejnou práci měla dostat stejnou sumu. V pořádku ale není osočovat každého chlapa, že je debil, prase a utlačovatel, protože tomu tak není. Ano, mozky nám fungují na jiném principu, pohání nás jiné hormony, přemýšlíme jinak. Ale zároveň se můžeme vzájemně doplňovat a nemusíme se k sobě chovat ve stylu "ty jsi prase" a "ty jsi uječená ženská."

Je skvělé být bezchybnou ženou, vše dotahovat do konce a nedělat chyby, mít všechno pod palcem. Ale jsme opravdu tak dokonalé, jak se tváříme? Žádný člověk není dokonalý, a uvědoměním si tohoto prostého faktu můžeme předejít spoustě nedorozumění. Věřte mi, dámy a slečny, oni ti chlapi potřebují jednou za čas vidět, že nemají doma superrobota bez chybičky, který na ně jenom ječí, že jsou nespolehliví trubci. Oni také touží po uznání. Ukázat slabost, zeptat se na jeho názor (kolik žen tohle nedělá, sakra!), nechat si pomoci s kufrem či taškou s nákupem (jo, jasně, jste nezávislé ženy, ale on ten chlap unese víc než vy. Pokud tedy vy nejste kulturistka a on padesátikilový rachitický chlapeček). I ta nejkrásnější, nejchytřejší a nejtalentovanější žena má nějakou slabost. A nejsme přece ješitní chlapi, abychom si to neuměly připustit, ne, dámy?

A ještě jedna ženská otázka: Kvóty. Sice jsem ženského pohlaví, chci dostávat zaplaceno stejně jako chlap, protože jsem vzdělaná a super, ale kvóty jsou zpátečnické. Proč by měla být preferována žena s průměrným potenciálem před výjimečně nadaným mužem (a naopak)? Nejde o to, že by na určitých pozicích měli být jen ti nejlepší, bez ohledu na pohlaví či rasu? Mě osobně by netěšilo, kdybych dostala v práci zelenou jen kvůli tomu, že jsem "chudinka ženská," která někam musí, protože má prsa, ne proto, že je opravdu skvělá v jaderné fyzice.

Machové, kteří se chovají k ženám a dívkám jako kreténi. Další část populace, která potřebuje trochu upravit myšlení. Členové mužské populace, kteří si myslí, že žena je něco podřadného. Že jedině muži jsou dokonalí. Opravdu? Ale prosím vás, pánové… Jsme všichni stejní lidé, každé pohlaví má své přednosti a chyby. Je to dáno evolucí a genetikou, takže kec, že ženská je od přírody blbka, je stejná blbost, jako fakt, že Země je plochá (a to jste vy, mužští vědátoři, před pár staletími tvrdili).

Nejvíc mě na tomto typu mužů štve, že říkají věci, které jsou hloupost. Několikrát jsem slyšela názor, že ženy jsou kromě produktivní části života bezcenné. Kvůli přechodu. Chlapi jsou prý páni tvorstva, protože mohou plodit až do smrti. Aha… Dobře, vezměme tedy tu ženskou bezcennost a nepotřebnost do extrému, hypoteticky odstraňme na délku jednoho odstavce všechny ženy z planety, ať už mladé a plodné, nebo ty, jež už své poslání splnily (anebo taky ne, že, každý nechce potomky). Drazí muži, ujišťuji vás, že ať už byste stříkali bez žen na cokoli či do čehokoli, potomek by nevzešel. Vy tu ženu prostě potřebujete. A že má biologický daný produktivní věk? Asi to má svůj důvod, asi by jinak potomstvo nebylo nejkvalitnější. Vy taky máte stopku. Jen ji uměle odstraňujete viagrou a chodíte na operace prostaty, protože čůráte pořád a všude. Takže si tento mužný fakt uvědomte, a dejte s hloupými kecy pokoj. My přestáváme mít menstruaci, vy začínáte mít erektilní dysfunkci. Obojí jsou indikátory jistého dosaženého věku. Už byste měli přenechat plození mladším.

Dámy, prosím vás, nepřehánějte to s tou emancipací a uznejte někdy, že i ten váš chlap není úplný budižkničemu. Pánové, prosím vás, nechovejte se k dámám jako k blbkám.
Nemohli bychom se k sobě chovat s respektem a úctou?