Souznění, vzpomínky, poskládání duše: HUDBA 2016

30. prosince 2016 v 13:11 | Eli |  HUDBA
Říká se, že když člověk sdílí s jinými svou oblíbenou hudbu, dává jim tím nahlédnout do své duše. Můžete si tento článek vyložit takto poeticky, anebo jako prostou hudební inspiraci. Ačkoliv jsem toho letos naposlouchala opravdu hodně (zalíbila se mi třeba současná islandská tvorba), v tomto článku s vámi budu sdílet jen to mému srdci nejbližší (a budou i fotky z koncertu). V případě názvů písní vás k hudbě přenese klik na samotný název písně, u alb a interpretů si poslechnete můj výběr po kliknutí na šedé odkazy. Přeji příjemný poslech!



Dva britští interpreti, které mám už delší dobu ze všech nejradši. Oba si píší z velké části sami, oba hrají na klavír, a oba jsou velmi zajímaví. Tom je neodolatelný kluk z plakátu, který má ale přidanou hodnotu; silný hlas a talent na příjemné texty o lásce a pocitech. Ty jeho cajdáky pro mě i po těch třech letech, co ho poslouchám, mají kouzlo. Marinka je mou láskou o něco déle, a získala si mě schopností vytvořit hodně na minimálním prostoru a nepocukrovanými texty, které umí přesně zasáhnout cíl.

Tito dva interpreti jsou pro mě letos důležití ještě z jednoho důvodu. Oba jsem je letos slyšela naživo.

O Marinině koncertě jsem psala v březnu, tak se nechci opakovat. Jen (s těžkým srdcem!) vybírám z každého jejího alba svou oblíbenou píseň. Z Family Jewels je to asi Obsessions, z Electra Heart vybírám Teen Idle, z nejnovějšího Froot jednoznačně Savages.

Na Tomově koncertě jsem byla v listopadu, a bylo to už podruhé (poprvé jsem ho viděla z první řady v Lucerně v roce 2013, kdy o něm ještě až tak moc lidí nevědělo), takže můžu srovnat, jak se vyvinul. Býval to kluk, který každých pár kroků zakopnul. Který si během koncertu pětkrát vylil whisky, protože neustále třeštil. I když měl na sobě drahou košili, tak se vyblbnul na podiu opravdu slušně, jako malé děcko. Mělo to ale takový introvertní podtón. Jakoby ho někdo posadil za klavír, aby se vyjádřil, ale po vystoupení, se sám stáhnul do své ulity a nechtěl nikoho ani vidět (ale i přes to jsem si na něj sáhla a mám od něj podepsané jeho první album, chocho). Letos v listopadu přišel na podium někdo úplně jiný. Někdo, kdo už nezakopával a nic nevylil. Ke drahé košili se přidalo ještě luxusní sako (které na sobě mimochodem měl po celou dobu koncertu, nač frajeřit) a neskutečná dávka charismatu. Nakolik mu pomohl tým poradců (Tom, don't be an arrogant prick), to je mi jedno. Něčím to dokonce působilo opravdověji. Do hudby i kontaktu s publikem dal opravdu všechno, jakoby ho od minula někdo z ulity vysvobodil. Užíval si to nejen on, ale i já. A i když to může znít zvláštně, něco ze mě tam v té hale po koncertě zůstalo. Když hrál, připadala jsem si najednou celá. Nic mi nechybělo. Hořký pocit je ve mně doteď nejen proto, že koncert skončil, ale i proto, že se bojím, že se taková atmosféra nebude nikdy opakovat. Byl to opravdu nezapomenutelný koncert. A to jsem byla na hromadě koncertů, takže vím, co říkám. Není to klasické klišé, které se tak po koncertech opakuje. Byla spousta skvělých koncertů, ale tento mě možná trochu pozměnil.
O svých oblíbených Tomových písních z prvního alba jsem do této rubriky už psala. Z nového alba Wrong Crowd mám nejradši asi dílka Magnetized a Sparrow. A vánoční album. Je na Spotify a iTunes a je mezisváteční období, takže si ho ještě můžete poslechnout bez výčitek!



Dalším interpretem, kterého jsem letos poslouchala opravdu hodně, je právě tento norský DJ. Dělá takové chillouty. Normálně elektronickou hudbu neposlouchám, ale tady krasavec mě něčím zaujal (asi tím, že to má jen takové jemné elektronické aranže, a je to spíš bližší původním písním? ). Nejradši mám Fragile a Raging.


Ano, opravdu poslouchám Tokio Hotel. Album Kings of Suburbia je úplně jiné než jejich předchozí tvorba, a nalákala jsem na něj i pár lidí, kteří by TH nikdy neposlouchali. Nejradši mám Run, Run,Run a Invaded. Zazpívané by to mohlo být i o něco lépe, ale melodie jsou nádherné a pocitů je v tom taky dost pro regiment.


Pro mě jednoznačně Adelina nejlepší píseň.


Když člověk uvidí tohoto zpěváka, říká si, jak se v takovém štěněti může ukrývat tak silný hluboký hlas. Moc se mi líbí i klip, ve kterém hraje Ian McKellen.

Píseň, která ve mně vyvolává vzpomínky na léto. Pracovně bylo strašné, ale co se týče lidí okolo, bylo nádherné.


Ne, opravdu neposlouchám jenom popíčky a rockíčky, ale i atmosferický black metal. Tato skladba je zrovna jemnější, ale některé riffy člověka dokážou odrovnat.


Skladba ze soundtracku k poslední řadě Game of Thrones. Dokážu ji poslouchat hodiny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 18:39 | Reagovat

JJ, kygo, toho můžu taky. Od Adele se mi taky nějaký písně líbí. Dobrý výběr.

2 buttercup buttercup | Web | 1. ledna 2017 v 9:27 | Reagovat

skvělej článek. :)
moje hudba roku 2016 se skládala v první části převážně z anime inter/outer a v té druhé z kpopu. :D pro někoho je to nepředstavitelný a to nejhorší, co může být, ale já svůj hudební vkus miluju, každej máme to svoje. :D :)
šťastnej novej rok! :) ♥

3 fukar fukar | 4. ledna 2017 v 17:06 | Reagovat

Mařenka a diamanty už není to co bejvalo.

4 Invisible H Invisible H | Web | 2. února 2017 v 0:09 | Reagovat

Marinu, kéž bych ji mohla kdy vidět na živo, zbožňuji asi od prvního poslechu How To Be A Heartbreaker (sakra, to už je dávno) a pamatuji si, jak jsem chvíli nosila to srdíčko na tváři :D Ale asi bych nelepší píseň nedokázala vybrat, mám ráda vlastně všechny její alba :))

Jéé, někdo poslouchá Tokio Hotel - já je kdysi poslouchala, když strašně frčeli, ale pak jsem na ně zanevřela kvůli tomu, že začali zpívat anglicky :D Po prvním poslechu Run Run Run jsem byla dost překvapená a přemýšlela jsem dost dlouho, jsou-li to vážně oni. Teď s odstupem času už to není takový šok, ale asi to není něco, co bych poslouchala - jediné, co mě zaujalo je Feel It All, tedy hlavně ten videoklip..

5 Eli Eli | E-mail | Web | 4. února 2017 v 23:35 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbil výběr. :)

[2]: Moc děkuji za pochvalu. :) Však anime hudba a kpop jsou úplně super! :D Už neposlouchám moc často, ale byla jsem do toho dřív magor. :) Moc děkuji, i tobě. ♥

[3]: Taky mám radši spíše předchozí alba. Ale na té holce prostě něco je, a vždycky bude. :)

[4]: Oooo, srdíčková slečna. :D How to be a heartbreaker je super tancovací písnička (a těch hezkých kluků v tom klipu! :D). :)

TH jsou už totálně jiná kapela. Ale má něco do sebe ta tvorba pro mě i teď. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.